LIDOVÁ HUDBA NA HUDEBNÍCH NOSIČÍCH - NOVINKY

Letošní (v pořadí třetí) album cimbálové muziky Bukovinka z Bystřice pod Hostýnem nese významově dvojznačný název – Sloboda,sloboda: nabízí písně o namlouvání panen a mládenců a přiznává inspiraci odkazem rusavského kněze a národního buditele Daniela Slobody.

Po stopách rodáka ze slovenské Skalice se Bukovinka vydala už loni, kdy péčí Kateřiny Kovaříkové, M. Müllerové a Lenky Matelové vyšel zpěvník Písně Daniela Slobody. Vycházely z dvojice Slobodových deníků obsahujících písňové záznamy, jež jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně, v pozůstalosti hudebního sběratele Františka Bartoše. Daniel Sloboda, ač původem Slovák, po vysvěcení na evangelického kněze přesídlil z Myjavy do rázovité valašské obce Rusavy a na více než půl století (od roku 1937 až do své smrti v roce 1888) se stal jedním z hybatelů místního národního hnutí i osvěty – ať již v roli pastora, učitelenebo iniciátora lidových slavností. Brzy pocítil potřebu zaznamenávat místní zvykosloví včetně zápisů lidových písní – v tom ho ostatně podporoval i František Sušil, který z jeho sběrů ostatně také čerpal. Spolupracovnice CM Bukovinka Kateřina Kovaříková-Malíková při studiu hudební pozůstalosti svého strýce, zakladatele muziky ing. Pavla Malíka, objevila některé písňové materiály odkazující k osobnosti Daniela Slobody – další pátrání ji vedlo až k nalezení deníků v brněnském archivu. Z nich pak autorky vybraly materiál k loni vydanému zpěvníku a posléze je použila Kateřina Kovaříková jako zdroj písní pro toto album.

Jedinečnou devizu jednotného, původního hudebního materiálu z okolí obce Rusavy, místa působiště Daniela Slobody, zpracovali do stylových, přímočarých, nepřezdobených písňových sad, které plynou jako čistá voda v přirozeném korytě potoka, neupraveného zbytečnou nivelací – hrají podobně, jako se hrávalo v době, kdy tyto písně Sloboda slýchal a zapisoval.

Hudební materiál je pestrý a zajímavý na poslech – osciluje od vážnějších melodií, spřízněných s evangelickými kostelními zpěvy, po veselé až rozverné taneční popěvky; tady je Bukovinka nejsilnější – u tanečních rytmů zvrtaného (Ej, zavrť sa mi, dívča) přes valčíky (Pekla vdolky z bílé múky) k polkám (Rusavské polky, Upadla má milá do nemoci). Mnohé obecněji známé motivy se představují v jiných hudebních variantách, než nám kdysi nabízely populární zpěvníky valašských písní(Vždycky mě má milá povídala, Brodí Jano koně, A já su Janíček malučičký nebo Janku náš, Janku náš, černú košulku máš). Pro mě je perlou alba dvojitá varianta nápěvů i textových motivů písňového incipitu Išlo k dívča k zpovídání – jednou vážnou, druhou žertovnou. Celek je vyvážený, pestrý a album určitě potěší i při vícenásobném poslechu.

Letos v červenci (přesněji čtrnáctého) uplynulo už pět let od chvíle, kdy své nejbližší i spoluhráče z čerstvě „znovuvzkříšeného“ BROLNu  pod záštitou Českého rozhlasu Brno předčasně opustil jeho dlouholetý primáš i umělecký vedoucí Jindřich Hovorka, skvělý muzikant a pozoruhodná umělecká osobnost. Pár měsíců před tímto smutným výročím vyšla péčí dlouholeté Jindřichovy souputnice z BROLNu (zejména v období, kdy se z rozhlasového tělesa přeměnil v „obecně prospěšnou společnost“ a držel se nad vodou silou vůle těchto dvou osobností) Růženy Kučerové obsáhlá knižní monografie Jindřich Hovorka 1937-2006 … jeho housle zpívaly. Dlouholetá dramaturgyně, ale též flétnistka a „gajdoška“ BROLNu věnovala přípravě této skutečně reprezentativní monografické publikace několik let života a kromě vlastních zkušeností a zážitků čerpala iz Hovorkova osobního vzpomínání, jež doplnila dobře rozčleněnou faktografickou biografií a obsáhlou mozaikou fotografické dokumentace. Ta bohatě ilustruje i kaleidoskop různorodých vzpomínek Hovorkových přátel převážně (ale ne výhradně) z muzikantské branže, který skládá portrét studovaného violisty, praktického houslisty-primáše i výtečného parťáka. Psané slovo kvalitativně vyvažuje i pečlivě vybraná hudební příloha knižní publikace – dvojice CD s Hovorkovými interpretačními „majstrštyky“. Jde o skladby povýtce instrumentální, což je při souvislém poslechu docela náročné na pozornost, ale zároveň nechává vyniknout Hovorkovu primášskou suverenitu i neuvěřitelně čistý, zářivý tón jeho houslí v sólových partech. Výběr zahrnuje tradiční Hovorkovy oblíbené kusy z repertoáru BROLNu (Hategana, Vzpomínka na Hebron, Skřivánek, Hvízdák, Széki múzika, Vrchovský pláč), ale také méně známé, mnohdy poprvé vycházející nahrávky (Tance z Turé Lúky, Dudácká hora, Cikánské písně z Miškolce ad.).  Stávající BROLN s primášem Františkem Černým symbolicky přivítal knihu na svět 18. dubna koncertem a veřejnou nahrávkou Českého rozhlasu Brno s názvem Vzpomínka na Jindřicha Hovorku.

Třetí představovaná albová novinka moravské lidové muziky je debutovým albem mladé cimbálové muziky Ohnica z Uherského Hradiště. Jmenuje se Chlapci Hradišťané s podtitulem Písně ze Slovácka a moravsko-slovenského pomezí.

Autorka článku: Helena Bretfeldová