Folklorní okénko: Vzpomínka na Dušana Holého

Etnomuzikolog, sběratel lidových písní, rozhlasový i televizní scénárista, skvělý tanečník verbuňku i horňácké sedlácké, vyhledávaný autor hudebních pořadů a především (oprávněně) nejrespektovanější zpěvák celého horňáckého regionu, nadaný jedinečnou barvou hlasu, zpěváckou dispozicí i šíří repertoáru. Mladší bratr Lubomíra Holého (1930−2011); i v jeho případě fungovala rodinná predestinace – dokonce natolik, že se mu lidová hudba stala nejen celoživotním koníčkem, ale též zaměstnáním (vystudoval národopis a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně, byl profesorem na katedře evropské etnologie).

Spolu s bratrem Lubomírem si zazpíval v Plickově filmu Věčná píseň; jeho tehdejší dětský sopránek přemutoval do jemného barevného tenoru. Po maturitě na strážnickém gymnáziu odešel za bratrem do Brna; ještě za studií oba bratři Holí spolu s jejich druhým bratrancem Martinem Hrbáčem spolupracovali s muzikou Medika Antonína Jančíka, Dušan se podílel na formování dramaturgie BROLNu, s nímž příležitostně spolupracoval až do nového tisíciletí (natočil několik set rozhlasových nahrávek). Od dětství zpíval s muzikou Jožky Kubíka, kterého uctil coby scénárista filmu Majstr (1974, režie R. Adler) a zachytil jako neopakovatelnou horňáckou legendu v knize Mudrosloví primáše Jožky Kubíka (Praha 1984). Trvale spolupracoval s HCM Martina Hrbáče, ale často hostoval s celou řadou horňáckých muzik (kupř. s HCM Mirka Minkse, HM Petra Mičky, Musicou Folkloricou atd.). Je dramaturgem a autorem průvodního slova k řadě zásadních nahrávek horňácké lidové hudby; aktivně se spolupodílel na činnosti hudebního vydavatelství Aton svého syna Martina Holého. Výraznou stopu zanechal na vzpomínkovém albu na svého otce Zpěvákovo rozjímání (CD Aton, 2000), společně s bratrem dominuje nahrávce Žijí v písni (CD Aton, 1999); vyšla mu dvě eponymní alba – Dušan Holý 70 − Putování s hudci (Aton, 2002) a Zpívá Dušan Holý (Radioservis, 2003).

V naší hudební vzpomínce si připomeneme Dušana jako jedinečného interpreta horňáckých balad, a to jak v doprovodu Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče, tak pouze za doprovodu cimbálu s třemi výtečnými cimbalisty - Jurou Petrů, Jaromírem Nečasem a Janem Rokytou. Dokladem celoživotního přátelství s hudebním redaktorem Janem Rokytou je i několik historických nahrávek s ostravským Technikem, hudebním tělesem Českého rozhlasu Ostrava, které si vyslechneme vzápětí. Jeho fascinaci romskými muzikanty z Horňácka doložíme i ukázkami písní, které u nich sebral, upravil a osobně v romštině zazpíval.