Folklorní okénko: Muzika v krvi - Dušan Holý devadesátiletý

Takže budeme dnes mírně bilancovat – něco málo slovem, o trochu více písničkou. Začalo to slovenskou Myjavská veža za doprovodu dlouholetého rodinného přítele otce i synů Holých Štefana Dudíka a pokračovalo nahrávkou z prvopočátků BROLNu, kam Dušan Holý nastoupil ihned po studiích do svého prvního zaměstnání – jako odborný poradce a profesionální zpěvák lidových písní. V milostné písni Nepůjdem od ní ho na cimbál doprovází  další dlouholetý přítel a kolega, Jaroslav „Carda“ Jurášek. S BROLNem jsou spojeny i jeho první nahrávky v rozhlasovém archivu – i když brzy odešel z Českého rozhlasu na odborné místo etnomuzikologa na filosofickou fakultu brněnské univerzity, kde setrval další více než půlstoletí, jako hostující zpěvák (příležitostně spolu se svým bratrem a výjimečně i s jejich otcem) zůstal s BROLNem v úzkém kontaktu.

Učiníme zadost našemu cyklu Muzika v krvi, když připomeneme, že profesor Dušan Holý  pochází z trojice po přeslici spřízněných rodů zpěváků a muzikantů  Holých, Hrbáčů a Tomešků z Hrubé Vrbky. Zakladatelkami trojice zpěvných rodů byly sestry Mikloškovy: pro naše ukázky jsou zajímavé sestry Kateřina, provdaná za Martina Holého, a Jiřina, provdaná za Jiřího Hrbáče: zpěváci Luboš a Dušan Holí a primáš a zpěvák Martin Hrbáč jsou tedy „druzí bratranci“-jejich babičky byly sestry.

Profesor PhDr. Dušan Holý (25. dubna 1933), rodem z Hrubé Vrbky na Horňácku, vyrůstal ve věhlasné horňácké zpěvácké rodině, obklopen výbornými muzikami hrubovrbeckých Ňorků a Kubíků. Navíc byli oba bratři Holí, starší Luboš i mladší Dušan, od Boha obdarováni pěveckým talentem. Oba jej zdědili jednak po své matce z učitelského rodu Páčů a zejména po otci, vynikajícím zpěvákovi Martinu Holém a jeho mamince, své babičce Kateřině Holé, rozené Mikloškové. Profesí etnomuzikolog, sběratel lidových písní, rozhlasový i televizní scénárista, skvělý tanečník verbuňku i horňácké sedlácké, vyhledávaný autor hudebních pořadů a především (oprávněně) nejrespektovanější zpěvák celého horňáckého regionu, nadaný jedinečnou barvou hlasu, zpěváckou dispozicí i šíří repertoáru. I v jeho případě fungovala rodinná predestinace – dokonce natolik, že se mu lidová hudba stala nejen celoživotním koníčkem, ale též zaměstnáním (vystudoval národopis a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně a stal se profesorem na katedře evropské etnologie). Spolu s bratrem Lubomírem si zazpíval v Plickově filmu Věčná píseň; jeho tehdejší dětský sopránek přemutoval do jemného barevného tenoru. Po maturitě na strážnickém gymnáziu odešel za bratrem do Brna na studia; ještě za studií oba bratři Holí spolu s jejich druhým bratrancem Martinem Hrbáčem spolupracovali s muzikou Medika Antonína Jančíka. Dušan se podílel na formování dramaturgie BROLNu, s nímž příležitostně spolupracoval dalších mnoho let (dosud brněnské studio Českého rozhlasu Brno uchovává několik desítek rozhlasových nahrávek s jeho písněmi). Od dětství zpíval s muzikou Jožky Kubíka, kterého v dospělosti uctil coby scénárista filmu Majstr (1974, režie R. Adler) a zachytil jako svéráznou horňáckou legendu v knize Mudrosloví primáše Jožky Kubíka (Praha 1984) - v knize, který by si zasloužila reedici, na kterou už léta marně čeká.

V repertoáru Dušana Holého mají pevné místo verbuňky i jiné písně vojenské: v ukázkách uslyšíte trojzpěv s otcem Martinem a bratrem Lubošem v písni Narodil sa Janko; následovat budou vzpomínka na jihoslovanské bojiště  Bosňa, Bosňa, co si taká bolavá a konečně horňácký verbuňk Keď sem na koníčka sedal.

Dušan Holý byl, pokud jde o sebeprezentaci – vždy neuvěřitelně skromný, a dostat ho před rozhlasový nebo reportážní mikrofon byl pokaždé nadlidský úkol. To jeho o tři roky starší bratr Luboš byl sdílnější. Rodinnou historii včetně netradičního začátku manželství jeho rodičů, kteří pocházeli z odlišného konfesijního prostředí a brali se nikoliv v kostele na Horňácku, ale v Brně na radnici, si připomeneme úryvkem z rozhovoru autorky pořadu Heleny Bretfeldové s bratrem oslavence Lubošem Holým pro Radioservis v listopadu 2010. Dušan Holý k tomu sám za sebe dodává: „Já se podepisuji – po otci luterán, po matce katolík, vychováním český bratr a jinak freudovsky věřící bezvěrec.“ V ukázkách nemohou chybět ani písně milostné: harmonicky neobvykle vystavěná a působivě interpretovaná táhlice Letěl, letěl roj a krásná sada tanečních v rytmu sedlácké zazpívaná s Martinem Hrbáčem a s BROLNem v ukázce staré neuvěřitelných padesát let - Háj, háj, háj, háj, zelené oreší.

Dominantní část repertoáru obou bratří Holých tvořily – zvláště ve zralém věku -  balady.  K celé řadě rozhlasových nahrávek i jednotlivých balad na různých hudebních nosičích přidalo vydavatelství Aton společné album horňáckých balad Luboši a Dušanovi Holým – Horela linda, linduška (2004), z něhož jsme vybrali několik ukázek.  Dušan Holý dával přednost subtilnímu dialogu hlas-cimbál, z čehož vyplývala dlouholetá přátelství i trvalá spolupráce s výbornými empatickými cimbalisty-doprovazeči; kromě již zmíněného  Jaroslava Cardy Juráška to byli Jaromír Nečas, Jan Rokyta a Jiří Petrů.

Dušan Holý coby sólový zpěvák kromě angažmá v BROLNu spolupracoval i s Janem Rokytou a „jeho“ cimbálovou muzikou Technik na vystoupeních i v ostravském rozhlase; trvale hostoval s HCM Martina Hrbáče i u celé řady mladších horňáckých muzik (kupř. s HCM Mirka Minkse, HM Petra Mičky a donedávna s formací Musica Folklorica). Je dramaturgem a autorem průvodního slova k řadě zásadních nahrávek horňácké lidové hudby; aktivně se spolupodílel na činnosti hudebního vydavatelství Aton svého syna Martina Holého. Výraznou stopu zanechal na vzpomínkovém albu na svého otce Zpěvákovo rozjímání (CD Aton, 2000), spolupracoval dramaturgicky i pěvecky na albu Nepretvárená hudba (Aton 1997), kde jeho hlas vyloženě dominuje. Jako dramaturg a autor průvodního slova se podílel na vánočních albech ATONu Horňácký advent (1995), Pokoj lidu všemu (1995) i na profilových nahrávkách horňáckých zpěváckých a muzikantských osobností Písňový svět Antoše Frolky (1995), Za Vladimírem Klusákem (1996), Zpívá Jura Hudeček (1996), Jura Hudeček podruhé (1997). Společně s bratrem mu patří profiloý výběr Žijí v písni (CD Aton, 1999) i již zmíněné album horňáckých balad Horela linda, linduška (CD Aton, 2004). K sedmdesátinám mu vyšla dvě výběrová eponymní alba – Dušan Holý 70 − Putování s hudci (Aton, 2003) a Zpívá Dušan Holý (Radioservis, 2003). Prozatím poslední nahrávkou je album Nejen zahrádečky s Musicou Folkloricou, které vyšlo v roce 2015; další, s CM Petra Mičky, čeká na dokončení u vydavatelství Indies Happy Trails. Ještě jednou v ukázkách sáhneme do mimořádného alba horňáckých balad Horela linda, linduška –a to pro nádhernou baladu Na horách, na dolách, kterou jsem měla tu čest několikrát slyšet přímo od Mistra, a to během mého působení v roli interní aspirantky na katedře filosofie na filosofické fakultě brněnské univerzity; katedry (tehdy) národopisu, později evropské etnologie a „naší“ filosofie spolu totiž sousedily a mnohé akce včetně oslav se odehrávaly společně – a zpívávalo se. Píseň je pozoruhodná tím, že při její úpravě zvolil Dušan Holý střídání dvou harmonicky i melodicky odlišných nápěvů, což jí jen přidává na dramatičnosti a působivosti. V závěru pořadu se Dušan Holý rozloučí "osobně" - jak jinak, než dvěma žertovnými popěvky o „posledních věcech člověka“:   písní Moja žena smutno plače s ostravským Technikem a „odporučením“  svého otce Martina Holého Lež sa já s týmto svetem rozúčím  - s doprovodem BROLNu. Ať se vám dobře poslouchá - a vzpomíná. My Dušanovi gratulujeme za sebe i za vás posluchače.