Folklorní okénko: Voňavý je rozmarýnek

V rámci písňové série věnované květům, stromům, rostlinám a bylinkám opěvovaným v lidových písních jsme se – jak je patrno z úvodního popěvku – dopracovali k bylince, která odedávna provází důležité události v lidském životaběhu:  rozmarýn (nebo vlastně správně rozmarýna, a podle nedávno změněné taxonomie druhu botanicky správně šalvěj rozmarýna) jako součást voničky za kloboukem svobodného mládence přes odznak svatebčana (vypěstovat si rozmarýnu na vlastní svatbu patřilo na Slovácku k povinnostem mladé dívky), rekruta neboli vojenského odvedence až po součást obřadní výzdoby při posledním rozloučení provázel člověka celým životem. První část hudebních ukázek připomene to hlavní, čím si rozmarýn vydobyl svou oblibu – jeho nádhernou vůni. Odtud i název tohoto dílu Folklorního okénka i první z následující sady písní – Voňavý je rozmarýnek. Pokračovat budeme ve stejném duchu - Zavoňala rozmarýnka při okénku.

Rozmarýna byla již od starověku opěvována jako symbol lásky, manželství, smrti a nepomíjivosti. Bylinka se skloňuje v rodu ženském i mužském (TA rozmarýna, nářečně ovšem také TEN rozmarýn), ačkoliv se jedná o bylinu rodu ženského. Nedávná taxonomická změna přinesla i změnu botanického názvu - šalvěj rozmarýna. Jako součást čeledi hluchavkovitých je tedy příbuzná např. se šalvějí, tymiánem, bazalkou, mátou, majoránkou a dobromyslí (oreganem), tedy s bylinkami především využívanými v kuchyni. Má schopnost zlepšovat paměť a oddalovat nesoustředěnost a vyčerpání. Pojmenování "mořská růže" je spojováno s místem výskytu – nejčastěji na pobřeží Jaderského moře. Byla od pradávna používána jako obřadní bylina.

Další řádka písniček nám představí rozmarýn jako symbol láskyplného kontaktu, zalíbení mezi mládencem a dívkou: „zavoňal mě rozmarýnek zelený“ – zalíbila se mi dívka. Tyto rozmarýnky porostou většinou na zahrádce: Mám já zahrádečku trněnú, na ní rozmarýnku zelenú ... Vím zahrádečku, Pod Mjaším je zahradečka ...

Legendy napříč kulturami spojují rozmarýnu s nejrůznějšími  božskými osobnostmi – od řecké bohyně lásky a krásy Afrodíté až po ústřední ženskou osobnost křesťanského náboženství, s Pannou Marií. Řecká mytologie spojuje rozmarýnu s bohyní lásky a krásy Afroditou, která se údajně zrodila z mořské pěny; když se bohyně vynořila z moře, její tělo bylo pokryto snítkami rozmarýny. Když se noha bohyně Afrodity dotkla pobřeží, bylinka opadala z jejího těla a vzápětí zde zakořenila. Zůstala spojena se svou první nositelkou jako znamení krásy, lásky a prospěchu pro ženský svět vůbec. Podle křesťanské legendy hustý keř rozmarýny poskytl úkryt Panně Marii a její rodině před jejich pronásledovateli. Mariina odvaha a ctnost živý keř oslnila natolik, že změnil barvu svých květů z bílé na modrou – pro podle jejího modrého pláště, který pověsila do větví keře. Rostlina je dodnes symbolem míru, připisována je jí také schopnost odvrátit zlé duchy. Obvyklé „stáří“ tohoto polokeře koresponduje s věkem Ježíše: v průměru se dožívá 33 let – dosahuje tedy věku Ježíšova života.
Častým incipitem písně je též Rozmarýn zelený spojovaný s láskou, s výběrem vhodného partnera. Darovaný rozmarýn je v lidové písni i „darem“ nevinnosti a projevem oddanosti - chlapec prosí dívku "o zelený vínek, o můj rozmarýnek" (Daj ně Bože ten dar). Tentokrát i se dvěma ukázkami ze Slovenska (Rozmarín zelený, suchá tráva).

Filosofové starověkého Řecka nosili na hlavách věnečky z rozmarýnu, které měly sloužit k posílení paměti, oživení vzpomínek či myšlenek. Řekové věřili, že rozmarýna stimule mysl a paměť; ve starověku se při slavnostech používaly ozdobně vázané girlandy a věnečky.Jako „vzpomínková bylinka“ sloužila rozmarýna i při pohřebních a pietních rituálech; na hroby blízkých bylo zvykem pokládat rozmarýnové věnečky. Staří Keltové ve svých zahradách hojně vysazovali  keříky rozmarýny, jelikož věřili, že právě za jejich nádhernou vůní se do zahrad navrátí elfové a víly.

Další sada většinou táhlých písní pojednává o rozmarýnech rostoucích na polích blízkých i vzdálených, přičemž intenzitou vůně rozumí se míra přitažlivosti té které dívky pro zpívajícího mládence: Na petrovských dolinách rozmarýn rozkvétá, Na popovském poli dvanáct rozmarýnů, V javornickém poli rozmarýn zelený, V tem kyjovském poli rozmarýnek stójí, eště su daleko, už mně pěkně voní ... V tem sobůlském poli taky jeden stójí, už su nedaleko, eště mně nevoní - ta druhá prostě přitažlivá nebyla, ani nablízko.

I dnes je rozmarýna symbolem lásky, přátelství a také příjemných (dalo by se říci - "věčných") vzpomínek. Poslechněte si a zavzpomínejte.