Folklorní okénko: Proč, kalino, neprokvétáš

V rámci písňové série věnované květům, stromům, rostlinám a bylinkám opěvovaným v lidových písních se dostáváme k botanické skupině v hudebním ztvárnění poněkud opomíjené a poměrně vzácně zastoupené – totiž ke keřům; s výjimkou růže, kterou jsme už v našem písňovém cyklu zmínili, jsou to rostlinky skromné a nenápadné – tak pro zajímavost: tušíte, jak vypadá taková krušina, o které nám Jana Krýsová a Věra Mičková s muzikou z Osvětiman zazpívají v úvodní písni? Tak si ji tentokrát trochu popíšeme – nejenom termíny z botanického (nebo spíš dendrologického) atlasu, ale i krásnými písničkami. A budeme se ptát prostřednictvím dívčích, ženských, ale i chlapských hlasů - nejen, Proč, krušinko, v břehu stojíš, ale též Proč, kalino, neprokvétáš – nebo také po ostravsky Čemu, kalino, v dole stojíš. Jak je tedy zřejmé, předmětem našeho dnešního výběru písní bude dvojice velice skromných, hojně v naší přírodě rostoucích i na zahrádkách (v ozdobných kultivarech) hojně pěstovaných keřů - kalina a krušina. 

Začneme krušinou – v písni něžně oslovovanou krušinka:  Proč, krušinko, nezakvietáš nám zazpívá Anička Šurinová, Proč krušinko v poli stojíš nám zazpívá a na malý cimbál zahraje David Kotek a poslední se zeptá Lenka Matelová za doprovodu Bukovinky - Proč, krušinko, nezakvétáš.  Po několika podobných verzích se nám týž incipit – Proč krušinko nerozkvétáš – představí s nápěvem z Uherskohradišťska a poněkud pozměněným textem, ale  totožným námětem: ostatní dívky větévky krušinky „olámaly každá svému - já bych ráda, nemám kemu“.  Zazpívá Kristýna Daňhelová, doprovází muzika Ohnica.

A je čas věnovat se kalině – keři z nejrozmanitějších. Mnozí ho ze zahrádky známe jako okrasný keř rozkvétající na zahrádce již v předjaří bohatými, do kulovitého květenství uspořádanými,  zářivě bílými květy – ovšem to je již okrasný kultivar. U nás původní divoce rostoucí kalina obecná (Viburnum opulus) má květenství v podobě ploššího vrcholíku s dvojími – středovými plodnými a okrajovými neplodnými – květy v barvě růžové nebo bílé. Nejběžnějším incipitem uvozujícím písně o kalině je Proč, kalino, v struze stojíš, známá v mnoha verzích z moravského a Hanáckého Slovácka, především v rytmu verbuňku, zpívaná mužským sborem (popřípadě s předzpěvákem-verbířem). Naopak pomalou táhlici zpívají dívky. V ukázkách se nám představí Varmužovci, Hudci z Kyjova, další dvě verze nabídne  Muzika Jara a zpěvačky Michaela Havlíčková a Lucie Kordová-Mlynářová (Proč kalina v struze stojí). Další verze incipitu Proč kalino v struze stojíš v podobě verbuňku v sólové verzi (Josef Kuštuřík a CM Pavla Borovičky) i se sborem (mužský sbor CM Kunovjanu) i dívčí táhlice z Krmelína se zdrobnělinou Proč, kalinko … v podání Marie Matějové s Ondřejnicí vystřídají dva nápěvy z Čech, které vám zazpívají Jan Voves a Kristýna Brejchová s plzeňským souborem Mladina a Jana Bystřická se Soňou Librovou s muzikou souboru Studánka ze Žďáru nad Sázavou.

V dalších hudebních ukázkách se nám incipit písně poněkud obmění – zpěváci se budou tázat Proč, kalino, nerozkvétáš. Začneme verbuňkem v podání mužského sboru muziky Hudci z Kyjova, pokračovat budou na jinou notu hlasy něžné: Proč kalino neprokvétáš se otáže Věra Domincová, Proč kalinko něrozkvítáš se zeptá Jarmila Šuláková a Čemu kalino v dole stojíš se poptají sestry Žabkovy. Naši malou hudební přehlídku písní o kalinách uzavře dvojice výjimečných popěvků: bude to valčíková píseň Kalina, kalina v podání ženského sboru Čečera ze Starého Hrozenkova nebo verbuňk Proč, kalino, proč nerodíš na známou notu v podání Cimbálové muziky Pálava a jejího sólisty Tomáše Koláčka o keři stojícím „prostřed Dunaja“. Přejeme příjemný poslech.