Folklorní okénko - Písně ptačí VII: Letěla bílá hus

Husám domácím, chovaným na maso a peří, jsme věnovali Folklorní okénko s názvem Páslo dívča husy přesně před rokem (včetně zajímavých ukázek ze vzpomínek pamětníků jejich chovu na každém venkovském dvoře - můžete si je dohledat v našem audioarchivu);  teď nás čekají ty, které v typickém „véčku“ táhnou vždy na podzim nad našimi hlavami a které jsou – jak to ostatně reflektují četné lidové písně – častým předmětem lovu. Právě husy – husičky, husky, husenky nebo též po hanácky hosečky, jak je oslovuje a pojmenovává lidová slovesnost – jsou v lidové písni symbolem věrnosti, stálosti vztahu až za hrob - podobně jako příbuzné labutě (ano, tu příslovečnou věrnost husího páru museli chovatelé domácích husí pracně eliminovat, aby na početné chovné husí hejno stačili jeden nebo dva houseři).

Název dnešního dílu – Letěla bílá hus – jsme odvodili od incipitu celé řady variant textu o hledání toho pravého či té pravé; v případě neúspěchu dává mládenec přednost koni a vojenskému kabátu. Začali jsme variantou písně v podání Zdeňky Halouzkové a Československého souboru písní a tanců; podobnou melodii s mírně odlišnou variantou textu zapsanou ve valašském Kudlově nám zazpívají Jarmila Šuláková a Josef Laža s doprovodem CM Technik. Další taneční variantu zazpívá Marie Mitáčková-Dvorská, kterou doprovází muzika souboru Radovan. Bohatší harmonickou podobu nápěvu této táhlice zachycenou v nahrávce z roku 2012 nám a capella představí Krůžek štyr tet.

Posloucháte Folklorní okénko na vlnách Proglasu; dnešním dílem s podtitulem Letěla bílá hus pokračujeme ve volném cyklu písňových celků s pracovním názvem Písně ptačí. Na rozdíl od kačeny nemají česká a moravská nářečí pro pojmenování husy tolik rozmanitých nářečových variant; husa, huska, husička, maximálně hanácké hosečka se nijak pronikavě neliší. Na rozdíl od něžného a libozvučného „Kačenka“ pro Kateřinu se „husa“ používá naopak v hanlivém významu pro hloupou nebo příliš jednoduchou ženu. Následovat bude táhlice od Kněždubu s baladickým námětem Tá kněždubská věž; zazpívají nám  Mužský a Ženský sbor z Kněždubu za doprovodu CM Radošov. Je čas na další velmi frekventovaný incipit lidových písní spojených s husami – Letěla husička – jako uslyšíme, letěla zvysoka nebo letěla přes pole; nápěv je v různých regionech zpracován jako výpravná balada, ale také v rozmanitém tanečním rytmu: uslyšíme polku, horňáckou sedláckou, valašský starodávný a na závěr milostnou tesknici. 

Husa divoká byla v Egyptě a v Číně pokládána za prostředníka mezi Nebem a Zemí. Pro americké Indiány byly divoké husy symbolem partnerské věrnosti a také souladu ve společenství. V Řecku byla zasvěcena bohyni lásky Afrodíté a v Římě Junoně; platila za symbol lásky, plodnosti, manželské věrnosti, též ostražitosti, za posvátného ptáka. Partnerská láska u divokých hus je skutečným příkladem věrnosti. Houser a husa mají v péči o rodinné hnízdečko rozdělené úlohy: husa staví hnízdo a vystýlá ho peřím, houser hlídá v době sezení na vejcích okolí před predátory a je ochoten nasadit i život za svoje potomstvo. O housata se rodiče starají rok, což je v životě hus, které se dožívají 15-20 let, dlouhá doba.

Další sada písní bude reflektovat skvělé letecké schopnosti divokých hus, které byly předmětem obdivu odedávna: takže se husa stane prostředníkem milostné konverzace jako příměr k živelné, zamilované dívce, kterou rodiče nechtějí provdat do nerovného svazku, v písni Vletěla (nebo vletíla) husička do našeho dvora;  uslyšíme dívčí sbor souboru Vonička z Havířova a Věru Příkazskou s Plzeňáky. Další milostnou tesknici s husami jako nositelkami vzkazu pro milovaného chlapce – Bílé husy, bílé, vysoko letíte – nám zazpívá Jarmila Šuláková za doprovodu cimbálu Jana Rokyty. A konečně v podobě husy by ráda shlédla na konání svého milého i dívka v písni Dybych byla tak jak nejsu bohatá, kterou nám s citem jí vlastním zazpívá Vlasta Grycová doprovázená BROLNem. Podobenství je to nádherné: "Kdybych byla jak ta huska divoká, vyletěla bych si nad kraj zvysoka, podívala bych sa dolů  aj svýma očima, esli mně tam nechodívá s jinýma …"

Minule několikanásobně použitý motiv Kačena divoká letěla zvysoka má na Hané paralelu i v podobě divoké husy;  smutnou táhlici se stejným motivem umírajícího ptáka Hosečka divoká letěla zvysoka nám zazpívá Hanácký mužský sbor Rovina. A kromě bílých hus, symbolu čistoty, se v písních vyskytují i husy šedé – „sivé“: opět jedna v roli posla s milostným vzkazem, tenktokrát pro dívku (Ej, huska, sivá huska), podruhé v horňácké sadě Sivá huska, sivá.

Zbývá poslední ukázka z dnešní sady písní ptačích o divokých husách, a opět to bude podobenství: "Na horách na dolách cosi sa tam bělá, husy-li to seďá, nebo sněhy ležá? Keby byly husy, už by odletěly, keby byly sněhy, už by roztajaly … " Končíme baladou Na horách, na dolách, kterou nám svým neopakovatelným způsobem přednese Dušan Holý v doprovodu cimbálu Jaromíra Nečase. Dva nápěvy, dva smutky, jedna bolest, jedna odhalená zákeřnost – uslyšíte sami. Přejeme příjemný zbytek dnešního dne.