Folklorní okénko: Písně ptačí V - Zazpíval slavíček

Slavík je pták zasvěcený romantické (šťastné i nešťastné) lásce; jeho úžasné pěvecké schopnosti jsou příslovečné: chceme-li někoho pochválit za výjimečný zpěv, pak ho přirovnáváme právě ke slavíkovi. Není náhodou, že jeho jméno nese řada hudebních cen: Zlatý slavík, Český slavík, dětská soutěž Zazpívaj, slavíčku … Pokud jde o lidovou píseň, přezdívka Slavíček z Podluží se ujala pro zpěvačku Boženu Šebetovskou rodem z Lanžhota, jejíž hlas pochopitelně rovněž zazní v ukázkách „písní slavičích“.

Pro slavičí zvukový projev pouhé označení „zpěv“ většinou nepostačí: slavík trylkuje jako flétna, tluče, hvízdá i klokotá. A co je nejzajímavější – zpívá nejen za denního světla, ale také v noci – je tedy pokládán za svědka i prostředníka tajné lásky.

Výběr ukázek bude dnes pestrý místopisně i námětově: Jako první nám zazpívala Jana Petrů a Hudci z Kyjova; se stejným incipitem v různých nápěvech – Slavíček zpívá – se postupně představí Jan Horňák a Strážnická cimbálová muzika Michala Miltáka, Anička Surá a soubor Ženičky, bratři Jan a Martin Gajdovi a CM Danaj, Věra Domincová s Hradišťanem a Mužský sbor z Kyjova s Cimbálovou muzikou Jury Petrů. 

Různé ptačí druhy jsou v lidové písni nositeli různorodých symbolických vlastností – pro slavíka je typický krásný melodický hlas, vytrvalý noční zpěv, nenápadný zjev a život ve skrytu. Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je nenápadně rezavohnědě zbarvený, velikosti štíhlejšího vrabce. Vyskytuje se v řídkých listnatých lesích nížin a v porostech křovin podél řek a potoků; je intenzivněji slyšet než vidět. Je rozšířen po celé Evropě od Británie a Francie po Kazachstán. Slavík je tažný; jeho přílet vrcholí na přelomu dubna a května, odlet probíhá v srpnu. Hnízdo bývá postaveno obvykle na zemi v hustém křoví. Vajíčka zahřívá pouze samička, sameček se podílí až na péči o mláďata. Potrava téměř výhradně živočišná, pouze na podzim se živí bobulemi. Jak už bylo řečeno, je nejvyhlášenějším pěvcem mezi ptáky – můžeme ho slyšet od půlky dubna až do července, kdy mladí ptáci opouštějí hnízdiště (odlétá v srpnu),a to v níže položených místech v krajině, především v teplejších křovinatých lesích poblíž vodních toků, kde se ukrývá.

Námětem dalších hudebních ukázek je „slavík–zvěstovatel lásky“, a to naplněné i nešťastné; v incipitu dvou verzí horňácké táhlice Vyletěl slavíček  uslyšíme Petru Hrubošovou s BROLNem a Martina Hrbáče s jeho cimbálovou muzikou.

Slavík býval dříve hojně loven ptáčníky (nejčastěji na lep či do sítí – tzv. čižba) a chován v klecích; postupně tak ptáků ve volné krajině ubývalo, a to jak kvůli lovu, tak kvůli menšímu počtu ptáků vracejících se ze zimovišť. Ovšem v druhé polovině 20.století se slavík u nás opět začal šířit a osidlovat i oblasti, kde dříve nebyl zaznamenán (Tachovsko, Zábřežsko, Jindřichohradecko, Českobudějovicko).Na počátku 21.století byla populace slavíka u nás odhadnuta na 8-16 tisíc hnízdících párů. Pokud bychom spojovali romantiku zpěvu slavíka s teplou nocí a svitem měsíce, stojí za to zavítat například do parku kolem rybníků v Lednici na Moravě – není výjimkou uslyšet tam zpívat několik slavíků současně.

Jsou tu další ukázky. Vysoko létá slavíček nám zazpívá Josef Mareček za doprovodu Velehradské cimbálové muziky - což je poměrně nepravděpodobné, výškovým letcem-zpěvákem je spíše skřivan polní, kterého můžeme snadno objevit proti vysoké obloze; spíše platí Vysoko zpívá slavíček,  jak zpívá Jožka Bruštík s BROLNem; nicméně oba incipity uslyšíme v následujících ukázkách, stejně jako touhu létat a překonávat odloučení od vzdálené milé či milého: Kdybych já byl ptákem, tým malým slavíkem … zpívá Mužský sbor souboru Rusava.

Kult zpěvu slavíka je velmi starý. Smil Flaška z Pardubic ve svém spisku Nová rada z roku 1394 doporučoval králi, aby choval zpěvné ptáčky, zejména slavíky, a na jaře se těšil z jejich zpěvu. V Soupisu služeb manských k hradu Křivoklátu ze 16. století se uvádí, že povinností poddaného Jana Rudlíka bylo "honiti slavíky pod okna k zpívání, když její milost královna česká byla obdařena synáčkem a na hrádku se zdržovala.“

V dalších ukázkách si poslechneme hlas již zmíněného „Slavíčka z Podluží“, paní Boženky Šebetovské; bude to v písni Zazpívaj slavíčku v strážnickém hájíčku a posléze v táhlici Jakos ty, Janošku. Mužskou verzi druhého textu nám pak představí Jaroš Hrbáč a CM Petra Mičky.

Jméno slavíka se objevuje i v celé řadě uměleckých děl: nese je například básnická sbírka Jaroslava Seiferta v duchu poetismu nazvaná Slavík zpívá špatně – a básnických sbírek nebo například villonských balad nebo shakespearovských sonetů inspirovaných slavíkem bychom našli celou řadu. Několik divadelních či filmových adaptací inspirovaly pohádky Oscara Wildea Slavík a růže nebo Hanse Christiana Andersena Císařův slavík (pozoruhodnou animovanou adaptaci Andersenovy pohádky do novodobých reálií zpracoval v animovaném filmu Císařův slavík Jiří Trnka). Slavičí zpěv-nezpěv ve strážnickém zámeckém parku v době konání folklorního festivalu ve Strážnici ve svém fejetonu ironicky popsal Jan Skácel. Podobných příkladů by asi bylo mnoho – ale my se vrátíme k písničkám.  Zazpívaj, slavíčku – popřípadě Zpívaj si, slavíčku či Pověz ty mně, slavíčku jej v písni postupně požádají Jitka a Marie Stejskalovy s CM Jaroslava Čecha, Ženský sbor z Velké nad Veličkou, Jana Karásková s HCM Petra Galečky a Lubomíra Tomanová s CM Jožky Severina.

Zbývá nám poslední dvojice ukázek z dnešní sady písní ptačích o slavících a slavíčcích: patří do regionu Valašska a obě byly nahrány v ostravském studiu Českého rozhlasu. Zazpívají nám Světla Juříčková-Volfová s Malou muzikou Ondraš – V černym lese slavik zpiva  a Eva Porubová a Dívčí sbor Polajka s Technikem – Dobře bylo slavíčkovi. Popřejeme vám krásný den - pokud možno v dosahu zpěvu ptáků.