Folklorní okénko: Písně ptačí IV - Zakukala kukulenka

dnešním dílem s podtitulem Zakukala kukulenka pokračujeme ve volném cyklu písňových celků s pracovním názvem Písně ptačí. Různé ptačí druhy jsou v lidové písni nositeli různorodých symbolických vlastností – skrytě a nenápadně žijící kukačka byla vždy ptákem tajemným, v mnoha kulturách byla přímo poslem Boha či bohů. Kukačka je hojně zmiňována též v české lidové slovesnosti. Obsáhle se druhu v knize Ptactvo v názorech, pověrách a zvycích lidu českého věnuje Košťál (1895), který mj. píše: „Kdo spatří žežulku, bude míti vrtkavé štěstí. Je také známo, že kukačka ráda lidi škádlívá a často zavádí. Odedávna ji považoval lid za vyslanou od Tvůrce všehomíra, by jako věštkyně oznamovala budoucnost, úrodu, neúrodu, štěstí, neštěstí, délku věku, zasnoubení, nemoc a smrt. Kuká–li žežulka nejprve při východu slunce, oznamuje štěstí, požehnání a blaho vůbec; ozývá–li se poprvé při západu slunce, ohlašuje neúrodu, drahotu, hlad, mor, vojnu a j. neštěstí.

Existuje celá řada lidový rčení a pověr spojených s kukačkou: 

• „Kdo slyší poprvé kukačku, má počítati, kolikrát zakuká, neboť tak dlouho bude žíti.“
• „Dřív než prý kukačka zakuká, není zelený oves.“
• „Lidé mají hleděti, aby při prvním zakukání měli v kapse peníze. Nemají–li – nebudou míti po celý rok.“
• Když kukačka kuká "na časy" (=mnohokrát za den), bude pěkné počasí.

Další ukázky zachytí častý námět „kukačka – symbolická nositelka nespravedlivé pomluvy“ v incipitu Kukačka kuká, holoubek vrká představí Michaela Havlíčková s Muzikou Jara, Cimbálová muzika Kotár s mužským sborem Bača a Folklorní soubor Kvítek z Hradce.

Kukačka obecná (Cuculus canorus) je druh ptáka z řádu kukaček (Cuculiformes) a čeledi kukačkovitých (Cuculidae). V Evropě jde společně s příbuznou kukačkou chocholatou (Clamator glandarius) o jediného zástupce kukaček a současně o jediný ptačí druh patřící mezi obligátní hnízdní parazity. Zbarvením je tento pták velikosti holuba vcelku nevýrazný, převážně šedý nebo hnědý s bílým, tmavě pruhovaným břichem a žlutýma nohama. Samci se na jaře ozývají charakteristickým a pronikavým voláním „ku–ku“, které kukačce dalo jméno v mnoha světových jazycích. 

Za svůj rodový název v češtině kukačka vděčí charakteristickému hlasovému projevu samců, tzv. kukání. Podobně je název druhu odvozen i v mnoha dalších světových jazycích, včetně latiny (Cuculus), angličtiny (Cuckoo), němčiny (Kuckuck), francouzštiny (Coucou) či ruštiny (Kukuschka). Druhové jméno v latině, canorus, má původ ve výrazu canor, které lze přeložit jako melodický, harmonický. Ze starších názvů se v češtině objevují také výrazy žežulka, zezulka,žež(h)ulka (deminutiva žežulenka, kukulenka), kukučka či kukavka. Na území Čech a Moravy přilétá v průběhu dubna s maximem ve třetí dekádě měsíce a na zimoviště se vrací v průběhu srpna až v září.

Další ukázka nám znovu připomene jeden půvabný písňový útvar v lidové písni spojovaný s motivem vlaštovky či právě kukačky: je jím tzv. alba, kterou hudební věda datuje až někam do 12. století; český název svítáníčko jí přisoudil známý autor podvržených Rukopisů Václav Hanka. „Za horama svítá, žežulenka kuká“ se nám představí v podání Hanáckého souboru Klas z Kralic na Hané.

Kvůli svému poněkud tajemnému způsobu života, dlouho neprobádané rozmnožovací strategii a charakteristickému volání, spojovanému se změnou ročního období, se kukačka obecná těšila odjakživa zájmu lidí a sloužila v různých interpretacích jako objekt lidové slovesnosti. Zmiňována je tak mj. již Aristofanem ve starověkém Římě, který spojil přílet kukačky na hnízdiště s obdobím sklizně.Zastoupena je i v mytologii starověkého Řecka,  kde je vyobrazována s nejvyšší bohyní Hérou.  Ve slovanské mytologii je kukačka označována za pravé vtělení Vesny-bohyně jara, která měla přilétat na křídlech jarních ptáků, zahánět zimu a přinášet teplo, zeleň a kvítí. Ve francouzském fokloru je spojována se lstí či podvodem, v Dánsku zase s plodností a dlouhověkostí. V čínské mytologii kukačka platí za symbol jara.

V historické angličtině je s odkazem na kukaččí „podvádění“ hostitelů patrně odvozen také starý výraz cuckold jako označení pro muže, jemuž byla jeho žena nevěrná (obdoba českého výrazu "paroháč"). Mimochodem, ono "kukaččí hnízdo", nad kterým přelétá Jack Nicholson ve známém filmu Miloše Formana (v originále One Flew Over the Cuckoo´s Nest), je v angličtině hovorové označení pro blázinec.

Kukačka patří mezi migranty na dlouhé vzdálenosti, kteří táhnou jednotlivě a převážně v noci. Cestou z evropského hnízdiště na zimoviště v subsaharské Africe a zpět přitom musí každoročně vzduchem překonat vzdálenost více než 15 tisíc kilometrů, a to dokonce nad tak rozlehlou přírodní bariérou, jakou je poušť Sahara. S její pověstí ohlašovatelky změn v životaběhu lidí je spojena také role „zvěstovatelky“ Božího narození ;  nacházíme ji proto také v koledách a písních vánočních. Jako ukázku podobného žánru si poslechneme koledu z moravsko-slovenského pomezí Kukački kukali na košjari v podání souboru Kopaničiar z Myjavy. 

Další „vzorek“ písní o kukačkách má co dělat jednak s její „mlčenlivostí“ během zimních měsíců, kdy nás opouští na zimoviště, jednak s její pověrečnou schopností  předpovídat dívkám či mládencům brzký sňatek. Zazní dvě verze písní Ja, zakukala kukulenka/žežulička a posléze mírně výsměšný popěvek směrem k vdavekchtivé dívce – Stojí dívča u šentyša. Zazpívají Kateřina Jurčová, Vlasta Grycová a Sboreček žen z Lipova. Žertovná písňová „kukaččí“ podobenství budou tentokrát z oblasti nelehkého manželského soužití, přímo v duchu našeho dřívějšího tématu (ne)láska manželská; ; budou to tři varianty námětu  Zakukala kukulenka v širém poli v háji, kterou nám zazpívá dívčí sbor souboru Malé Zálesí, Vlasta Grycová s dudami a s Hradišťanem, opět Sboreček žen z Lipova a konečně milostný dialog, jak nám ho zazpívají Dušan Holý s Boženkou Šebetovskou a s BROLNem.

Zbývá nám poslední ukázka z dnešní sady písní ptačích o kukačkách a žežuličkách: patří do již zmíněného okruhu na téma (ne)láska manželská a bude to poměrně ostrý žalobný text, který ve své paměti uchovávala zpěvácká legenda z horňácké obce Javorníku, paní Anička Kománková. V manželském dialogu Zakukala kukulenka, sedla na javorec ji na cimbál doprovodí Jiří Petrů. Přejeme krásný den s písněmi skutečných, živých ptáků.