Folklorní okénko: Písně ptačí II - holoubek a holubička

Dalším dílem s podtitulem Holoubek a holubička pokračujeme ve volném cyklu písňových celků s pracovním názvem Písně ptačí. Různé ptačí druhy jsou v lidové písni nositeli různorodých symbolických vlastností – v holoubkovi a holubičce má lidová píseň paralelu pro zamilovaný pár, popřípadě v nich nachází posly pro komunikaci mezi vzdálenými milými. Často také symbolizují plachost a nevinnost. Holúbku-holubičko se též vzájemně oslovují dva zamilovaní.  Motivů je víc než dost a ani zdaleka se všechny krásné písně o holubech, holoubcích a holubičkách nevešly do dnešního Folklorního okénka ; začali jsme písní Odletěl holoubek v podání dětské zpěvačky Barbory Šedivé, pokračovat budeme sérii melodií s totožným incipitem:  Odletěl, popřípadě Vyletěl holoubek nám  zazpívají Dívčí trio souboru Dyleň a Dětská lidová muzika Notičky.

Holub v podobě něžného deminutiva „holoubek, holúbek, holúbeček“, u samičky „holubička, holuběnka, holúbečka, holubka i holubinka“ ovšem nepatří pouze do písní a legend českých a moravských – jako vůbec první domestikovaný pták hrál významnou roli v mytologii celé řady starověkých kultur: byli to právě Egypťané, kteří  si těchto ptáků vážili a považovali je za užitečné. Vyvinuli praxi chovu holubů, která se udržela po celou historii a poté se rozšířila do dalších částí světa. Motivy holubů se objevují téměř ve všech největších civilizacích, tradicích a náboženstvích historie, například ve starověkém Řecku, starověkém Římě, fénické kultuře, hinduistické tradici, kulturách Dálného východu, křesťanství a tak dále.

Holubi i holubice jsou spojeni s mnoha myšlenkami a pojmy. Nejčastější výklad jejich symboliky spojuje tyto ptáky s myšlenkami míru, harmonie, lásky, oddanosti, blaženosti a zbožnosti. Bílá holubice vždy představuje mír, klid, půvab a svobodu a stejně je tomu i u bílého holuba.

V dalších hudebních ukázkách bude ústředním motivem písně stesk po holoubkovi, jenž „uletěl do pole širého“ buď náhodou, nebo definitivně: písně s motivem Měla jsem holoubka v několika nářečových i melodických variantách nám zazpívají Adéla Forejtová v doprovodu Lidové muziky z Chrástu, Dana Freiová a Konrádyho dudácká muzika, zpěváci Plzeňského lidového souboru Mladina a Jana Paličková v doprovodu cimbálu Pavla Rokyty.

Holubi symbolizují život, dlouhověkost a obnovu, alespoň ve starých tradicích Řecka a Říma. Některé z nejznámějších bohyň starořeckého a římského panteonu, například Afrodita (Venuše), byly zobrazovány s těmito ptáky. Holubi byli s těmito bohyněmi úzce spjati a používali se jako metaforický motiv těchto božstev. Věřilo se také, že holubi přinášejí štěstí a zdar. Hindská tradice spojuje holuby s bohem smrti Jámou, ale ne nutně jako negativní znamení. V Číně holubi symbolizují transformaci a jsou spojováni s čínským pojetím energie jin a jang. Číňané spojují ptáky s proměnou a střídáním ročních období, věří, že jestřáb nebo vrabec se na konci zimy promění v holuba. Holubi v čínské kultuře tedy symbolizují příchod jara, novou naději, nové začátky a životní energii.

V křesťanství jsou holubi a holubice považováni za věrné, laskavé a dobré posly míru a harmonie. Holubi byli vždy považováni za posly, ale takové, kteří přinášejí radost, radostné zprávy a nadějné informace. O holubech se vždy věřilo, že přinášejí štěstí. Tito dva ptáci jsou také spojováni s odpuštěním, laskavostí a milosrdenstvím, proto se často používají jako umělecké nebo literární motivy a metafory.  V archetypální symbolice zastupují holubi návrat domů.

Písně, kde holubí pár symbolizuje milence, které čeká odloučení (ať dobrovolné, nebo nucené) nám zazpívají  Ženský sbor souboru Šmykňa (Videla som mého holúbka sivého), Jan a Lenka Gajdovi a Danaj (Viděla sem mého …), Veronika Ulmanová a Radošov (Na košatej jedli dva holúbi seďá) a sbor FS Lipka Pardubice (Na zeleném doubku dva holúbky hrají).

Zejména holubice jsou v mytologii mnoha národů dlouhověkými symboly ženskosti, půvabu, elegance a něhy, neboť  jsou považovány za jemné a křehké (i když chovatelé holubů by s tímto vžitým a tradovaným názorem dokázali polemizovat). Nicméně holubí samičky jsou spojovány s ženskostí, ale také s mateřstvím a plodností; v mnoha starých věroučných systémech a tradicích byli tito ptáci úzce spjati s některými z nejmocnějších ženských božstev: například sumerská bohyně Ištar a její fénická obdoba bohyně Astarte byly často zobrazovány s holubicí. Obě bohyně jsou uctívány nejen jako krásná božstva, ale také jako matky, ztělesnění představ o plodnosti, vášni a lásce.

Nadchází čas na nejen milostné písně o holubičkách; zazní několik variant motivu Vyletěla holubička, popřípadě Vyletěla holuběnka, opět v několika textových i melodických variantách, v podání sólistů i sborů lidových muzik. Další smutná písňová „holubí“ podobenství budou následovat: nejprve to bude milostná tesknice z Hanáckého Slovácka Vyletěla holubinka, kterou nám zazpívá Jana Zaviačičová za doprovodu muziky Vonica z Krumvíře, smutný popěvek na veselou notu Letěly dvě holuběnky v podání Aničky Múčkové a Danaje – a konečně baladické podobenství  z  Horňácka o vraždě dívky ze žárlivosti Cos udělal Janku zlého s překrásným úvodním veršem ("Cos udělal Janku zlého, že ťa vedú svázaného? Zastrelil sem holubičku, co sedala v okénečku... ") zazpívá Jan Pavlík.

Zbývá nám poslední ukázka z dnešní sady písní ptačích o holúbcích a holubičkách: touha umět létat a sám být rychlým poslem spěchajícím za vzdálenou láskou mívá  v písních nejrůznější podobu;  vybrali jsme pro vás jednu milostnou z Horňácka v podání letošního jubilanta Dušana Holého - dialog s krásnými osloveními: "Holuběnko sivá, si-li eště živá, tu-li býváš? Si-li slova stálá, nebo sas vydala? Jak sa míváš? Já sem v slově stálá, sem sa nevydala, sivý holub!" Na cimbál doprovází Jura Petrů.

To je pro dnešek vše; loučí se s vámi z hudební režie Tomáš Hlávka a od mikrofonu Helena Bretfeldová; těšíme se na shledanou za týden na stejné stanici a ve stejném čase.