Folklorní okénko: Na kraj Ameriky

Folklorní okénko: Na kraj Ameriky

Pořad v souvislostech


Hymna a chorál
Budeme vysílat

Hymna a chorál
Hymna a chorál
Hymna a chorál
Vysílali jsme

Hymna a chorál
Hymna a chorál
Hymna a chorál
Audioarchiv

Další díl Folklorního okénka, nahlédnutí do historie i současnosti lidové písně na vlnách Proglasu, vám v pořadu s názvem Na kraj Ameriky tentokrát nabízí téma vystěhovalectví za oceán a jeho reflexe v lidových písních.  Budeme citovat z dobových propagačních materiálů, historických dokumentů i odborných článků na toto téma - a pochopitelně také hrát písně z různých krajů s vystěhovaleckou tematikou. Poslouchejte ve středu 11. ledna od 16 hodin, v repríze o týden později od tří ráno nebo kdykoliv v Audioarchivu Radia Proglas.

Naším prvním zdrojem bude stručný materiál Jana Handla z roku 2018, cituji: „Do ciziny se vydalo ve druhé polovině 19. století hledat lepší živobytí i velké množství lidí z Čech a z Moravy; nejčastějším cílem byly Spojené státy americké. Zrušení poddanství v roce 1848 přineslo velký přesun venkovanů do měst a mnohdy dále, až za oceán do Ameriky. I přes ekonomický rozkvět českých zemí obyvatelé často odjížděli, jen do Spojených států amerických se jich do začátku první světové války vypravilo 350 000.Do ciziny odcházeli příslušníci chudších vrstev obyvatelstva, často z méně zalidněných zemědělských oblastí. Šlo hlavně o řemeslníky, kteří na cestu šetřili někdy i celé roky. Zlevnění lodní dopravy na přelomu 19. a 20. století zpřístupnilo cestu do Ameriky i pro ty nejchudší venkovské vrstvy. Ti, jejichž příbuzní už v zámoří byli, měli velkou výhodu a mohli se spolehnout na jejich pomoc v začátcích. Vystěhovalcům z Rakousko-Uherska po splnění branné povinnosti v cestě nic nebránilo, úřady se k první vystěhovalecké vlně kolem roku 1850 zpočátku stavěly přezíravě, teprve od roku 1852 začalo být kontrolováno.K cestám lákalo vyprávění vystěhovaleckých agentů, kteří byli placeni lodními společnostmi a zámoří líčili jako ráj na zemi. Emigranti mohli při cestě do USA vybírat ze tří typů lodí, obyčejné dopluly z Hamburku do New Yorku za dva týdny, poštovní lodě za 11 dní a expresní lodě dokonce za týden.

Vstupní branou do Ameriky byl pro přistěhovalce ostrov Ellis Island v ústí řeky Hudson v New Yorku. V letech 1892–1954 fungoval jako přistěhovalecká stanice pro imigranty do USA. Rekord v počtu přistěhovalců přijatých za jediný den byl stanoven 17. dubna 1907, kdy bylo přijato 11 747 lidí. V tomto roce bylo celkem přijato přes milion imigrantů. K velkému úpadku přílivu emigrantů došlo začátkem 1. světové války v roce 1914." 

Důležitým stimulem lákajícím do USA přistěhovalce byl zákon Homestead Act, který v roce 1862 schválil prezident Abraham Lincoln. Ten umožňoval občanům USA a i přistěhovalcům bezplatně získat až 2,6 km2 federální zemědělské půdy. V letech 1862–1934 tak vláda udělila 1,6 milionu povolení a rozdělila téměř 165 tisíc km2 půdy. Pokud zájemce požádal o přidělení půdy a na pozemku 5 let hospodařil, dostal ho do vlastnictví. Na počátku 20. století už žilo v Chicagu (Illinois) přes 100 000 Čechů, a proto bylo pokládáno za třetí největší české město po Praze a Vídni.V roce 1910 se k českému mateřskému jazyku v USA hlásilo přes půl milionu lidí.

Citujeme ze stati Josefa Opatrného Za moře s námi  o přepravních společnostech a jejich praktikách v době masové migrace do Ameriky: „Polovina devatenáctého století bývá považována za jeden z důležitých mezníků dějin střední Evropy. Rok 1848 a jeho důsledky přinesly i podstatné změny ve vztazích tohoto regionu a Ameriky.Z českých zemí odcházelo před rokem 1850 za Atlantik velmi málo osob, aby delší čas žily či zůstaly natrvalo v Novém světě. Porážka revoluce v roce 1848 uvolnila další vlnu vystěhovalectví – prchající z Vídně, Prahy či Lipska posílali z Ameriky přátelům a známým nejrůznější informace. Často zmiňovali možnost najít zde zaměstnání ve městech a koupit levnou půdu na venkově, což spolu s politickým, hospodářským a sociálním vývojem ve střední Evropě vedlo k rostoucímu zámořskému vystěhovalectví, fenoménu zvanému později masová migrace. V roce 1861 vystoupilo z americké Unie několik států a jejich secese znamenala konflikt, vytvářející situaci málo příznivou pro masovou imigraci. Ještě v průběhu bojů ale podepsal prezident Abraham Lincoln tzv. Homestead Act, zákon o domovinách. Ten zaručoval americkým občanům i cizincům, kteří projeví přání stát se občanem Unie, právo na bezplatný příděl 160 akrů federálních pozemků. Zákon vzbudil v Evropě obrovský zájem a znamenal impuls k nové přistěhovalecké vlně. "

Dalším naším zdrojem je stať Martina Bočka S iluzí na novým životem. Agitace pro vystěhovalectví do USA v habsburské monarchii. Z ní uvádíme: „Počátky masového vystěhovalectví z monarchie je možné pozorovat po roce 1848, přičemž se jednalo především o ekonomické migranty; dříve v minulosti stály za rozhodnutím k vystěhování spíše náboženské nebo politické důvody. Rozmach vystěhovalectví umocnilo vyhlášení stěhovací svobody v roce 1867 zákonem z 21. prosince, který zůstal v platnosti až do konce monarchie. Řada osob ovšem odcházela do zámoří jen dočasně a plánovala se vrátit zpět, v některých případech se tak také stalo; tento fenomén souvisí především se zlevňováním lodní dopravy přes oceán na počátku 20. století. Značná část migrantů si také představovala, že si vydělají v USA nějaké peníze a vrátí se zpět do rodné země - a mnoho z nich to také nakonec udělalo. V roce 1900 se nacházelo v USA ze "zdomácnělých osob" pocházejících ze zahraničí 157 tisíc Čechů. Pro řešení různých otázek a problémů spojených s přistěhovalectvím byl již v roce 1852 zřízen v New Yorku konzulát habsburské monarchie."

Emigrace se stala velkým byznysem a evropská rejdařství profitovala především z cestujících přepravovaných v nejnižších lodních třídách. Jisté umenšení zájmu znamenalo ztroskotání Titanicu v roce 1912. Podobný příběh s oblibou vyprávěl "pan rídící" František Okénka z Malé Vrbky, který v žertu říkával, že "nebýt potopení Titanicu, mohl jsem najisto být Amerikánem". Jeho otec Tomáš Okénka totiž pracoval v USA v továrně (později dokonce jako předák ve slušném postavení) před první světovou válkou celých čtrnáct let. Když jeho manželka poprvé otěhotněla, odcestovala zpět na Horňácko s tím, že až dítko trochu povyroste, za manželem se za oceán vrátí. Mezitím ovšem ztroskotal Titanic a paní Jenoféfa návrat do USA po moři strikně odmítala, ačkoliv ji manžel usilovně přemlouval. Nakonec to byl on, kdo se (neochotně) vrátil do vlasti. František Okénka se pak narodil jako třetí ze sourozenců až po otcově návratu, v roce 1921. Podobně se do rodné vlasti vrátila celá řada původních vystěhovalců - prostě se jim stýskalo, jak si to můžete poslechnout v závěrečné písni našeho výběru - Boston je mesto v podání Luboše Holého a Musiky Folkloriky.