Folklorní okénko: Muzika v krvi – Málkovi z Uherskobrodska

Všestranný muzikant Lubomír Málek byl plná čtyři desetiletí primášem CM Olšava; ovládal nejen housle, ale též klarinet, cimbál a na vojně v Jánošíku také kontrabas. Profiloval se jako výborný zpěvák (mj. kmenový sólista BROLNu), schopný organizátor a neúnavný sběratel a upravovatel písňového materiálu rodného kraje. K muzice přivedl i své dvě dcery – Jitku, dnes Novotnou, již známe jako moderátorku a dramaturgyni Českého rozhlasu, a Taťánu, provdanou Roskovcovou, dlouholetou vokalistku kapely Karla Gotta a dnes jazzovou zpěvačku.

Lubomír (mezi muzikanty oslovovaný Luboš) Málek se narodil do selského rodu v Korytné v podhůří Bílých Karpat jako druhý syn po bratru Václavovi v den letního slunovratu, tedy 21. června, roku 1945. Kromě tvrdé práce na poli se v rodině dědila i záliba v muzice: pradědeček hrál na gajdy a na housle, děda byl dobrý zpěvák a muzikální byli i oba rodiče – maminka Anna zpěvačka, otec Rudolf zpěvák i tanečník. Rodiče malého Luboše v hudebním nadání podporovali odmalička: zajímaly ho kostelní varhany i strýcovo harmonium, s houslemi začínal v osmi letech u doktora Františka Stivara, od jedenácti už chodil do hudební školy v Uherském Brodě, kde si později k houslím přibral i klarinet (mimochodem, ovládat dva hudební nástroje, smyčcový a dechový, patřilo na Kopanicích, a na východním Slovácku vůbec, k místní tradici – už jsme to zmiňovali u rodu Končitíků a Gryců). Ani u klarinetu nezůstalo – později se na vojně v Michalovcích jako samouk naučil hrát na cimbál a zbytek základní vojenské služby v brněnském Jánošíku absolvoval jako hráč na kontrabas. Ještě předtím si však nadaného muzikanta na základní škole v Nivnici, kam oba bratři docházeli, vyhlédl učitel a tehdejší primáš CM Olšava Jaromír Procházka – to už Luboš jako třináctiletý hrával v rodné obci v souboru Korytňan. První oficiální vystoupení v „jeho“ osudové cimbálové muzice Olšava odehrál 9. května 1959 na postu houslového kontráše. Když se Jaromír Procházka v roce 1970 odstěhoval do Polné, mohl s klidným svědomím předat post primáše svému odchovanci Lubomíru Málkovi, tehdy už také výbornému zpěvákovi. 

Po základní škole Lubomír Málek vystudoval strojní průmyslovku v Uherském Brodě a po maturitě nastoupil jako technik do místních Slováckých strojíren; působení v Olšavě nakrátko přerušila základní vojenská služba (1964–65), kterou všestranný muzikant absolvoval částečně v Michalovcích, druhým rokem v Brně ve Vojenském uměleckém souboru Jánošík (dnes Ondráš) – překvapivě na postu kontrabasisty. (Sám k tomu dodával, že mezi houslovými takřka virtuosy z konzervatoří neměl šanci a u klarinetistů byl plný stav – tak se chopil basy a už u ní zůstal.) Stejně důležitá jako rozšíření hráčských zkušeností byla v brněnském Jánošíku získaná dovednost zápisu, archivace a aranžování v terénu získaných hudebních materiálů, kterou později bohatě zúročil při sběru písní na Kopanicích a na Uherskobrodsku. Důkazem je nejen přebohatý archiv Olšavy, ale i vydané zpěvníky – ten výběrový, Primášovy písničky, si nadělil ke svým sedmdesátinám. A právě v den, kdy odešel na věčnost, tedy v sobotu 30. října 2021, měl být slavnostně uveden jeho poslední zpěvník s názvem Dětské lidové písně Uherskobrodska.

Se svým letitým „olšavským“ souputníkem, cimbalistou Horymírem Sušilem, jedním ze svých nejbližších muzikantských přátel, a s basistou Pavlem Šašinkou vyprofilovali podobu Olšavy jako muziky repertoárově zaměřené takřka výhradně na Uherskobrodsko, Strání a Moravské Kopanice. Prověrkou Málkových organizačních schopností se rok po jeho nástupu na post primáše a vedoucího muziky staly oslavy dvacátého výročí souboru a s ním spojené setkání moravských primášů a sólistů v listopadu roku 1971 v tehdejším Klubu pracujících v Uherském Brodě. Podařilo se – a podobných akcí, slováckých večerů, setkání muzik, tematických programů, výročních koncertů, později i sborníků, zpěvníků, zvukových nosičů a zahraničních zájezdů, připravil Lubomír Málek nejen pro svou Olšavu bezpočet.

Při výběru repertoáru pro Olšavu došlo i na Moravské Kopanice a také na Strání – a tak započala celé půlstoletí trvající spolupráce se straňanskou zpěvačkou Vlastou Grycovou. S tou se Luboš Málek pochopitelně potkával i v Brně – oba patřili ke kmenovým sólistům BROLNu, pro které obvykle aranžoval dramaturg Jaroslav Jakubíček. Mimochodem, fond tzv. trvalek Českého rozhlasu Brno čítá přes stovku položek se jménem Lubomíra Málka. S Vlastou Grycovou spolupracovali až do konce svých životů (oba zemřeli v roce 2021 velmi krátce po sobě) – Vlasta mimo jiné hostovala na CD Olšavy Kytice z Uherskobrodska (1998) a na Málkově profilovém albu Hrajte mně, husličky (2002), Lubomír si na oplátku zazpíval na CD O lásce (2014) vydaném k Vlastiným sedmdesátinám. 

Přestože domovským souborem Lubomíra Málka zůstávala Olšava, jako hostující sólista vystupoval také s bratislavským Orchestrom ľudových nástrojov, CM Jaroslava Čecha, s Hradišťanem, Kašavou, CM Martina Hrbáče a – jak jsme už slyšeli – s CM Jožky Severina. 

Mimořádného úspěchu dosáhl Lubomír Málek s Olšavou na jednom z nejprestižnějších světových folklorních festivalů ve francouzském Dijonu v roce 1984, kdy si odvezli hlavní cenu – Zlatý náhrdelník burgundských vévodů; to už byl dvojnásobným držitelem individuálního ocenění v mezinárodní soutěži rozhlasových nahrávek Prix de musique folklorique de Radio Bratislava: v roce 1971 získal třetí, v roce 1974 druhou cenu. V roce 1976 vydala Olšava své první (a jediné) album u Supraphonu. (Lubomíru Málkovi vydal Supraphon exportní sólové album s BROLNem – Ej,  Brode, Brodečku. Moravian Folk Songs v roce 1988.) Počet profilových alb jak Olšavy, tak Luboše Málka se rozšířil až v éře CD nosičů – postupně vyšla CD Pod slováckým nebem (1991), Pod Javorinú (1994), Dívča z Javoriny (1997), Kytice z Uherskobrodska (1998), A v tom Brodě, při Olšavě (2005), a především v roce 2002 krásný muzikantský profil Hrajte mně, husličky s výstižným podtitulem Lubomír Málek v písních Uherskobrodska a Kopanic.

A protože Muzika v krvi je o muzikantských a zpěváckých rodech, zmíníme se i o pokračovatelích (v tomto případě o pokračovatelkách) rodové linie: svou ženu Jarmilu, učitelku a později ředitelku mateřské školy, poznal v Korytné – byla to prý láska na první pohled. Vychovali spolu dvě dcery: Jitku (*1973) a Taťánu (*1977), od dětských let výborné zpěvačky. Lubomíra Málka jistě potěšilo, že obě dcery podědily muzikantský talent – ovšem hudba se jim stala, každé poněkud jiným způsobem, životní profesí: obě vystudovaly vysokou školu (Jitka dokonce dvě fakulty) a záliba v lidové hudbě jim zůstala dodnes.

Jitka, provdaná Novotná, v mládí houslistka, zpěvačka i tanečnice v Olšavě, po maturitě na gymnáziu a studiích muzikologie a pedagogiky na brněnské Masarykově univerzitě odešla do Prahy a brzy se prosadila v Českém rozhlase – nejprve jako mluvčí Symfonického orchestru Českého rozhlasu, později jako moderátorka cyklu Stříbrný vítr a dramaturgyně Nočního mikrofóra. V České televizi moderuje koncerty a festivaly vážné hudby. Jejím manželem je flétnista České filharmonie Roman Novotný, sólista a zakladatel souboru Afflatus Quintet – takže jsou předpoklady pro další dědictví muzikantských genů.

Mladší Taťána, provdaná Roskovcová (manžel Ondřej je fagotista), absolventka oboru housle na konzervatoři v Kroměříži a Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni (obory sólový zpěv a hudební výchova) byla dlouholetou vokalistkou v kapele Karla Gotta a zároveň jednou ze „sester Havelkových“ v Melody Makers Ondřeje Havelky. Od roku 2013 zpívá v jazzovém triu Prime Time Voice a vyučuje na pražské konzervatoři sólový zpěv.

Použité zdroje:

• Málek, Lubomír: Primášovy písničky. Uherský Brod: Olšava a Albert, 2015.
• Potyka, Miroslav: Zemřel primáš Lubomír Málek. Slovácký deník [online]. Praha:
  Vltava Labe Media. 30. 10. 2021 [cit. 2022-11-08]. Dostupné z: https://slovacky.denik.cz/zpravy_region/zemrel-primas-lubomir-malek-20211030.html.