Folklorní okénko: Muzika v krvi - Holí a Hrbáčé z Hrubé Vrbky

Zakladatelkami obou rodů byly sestry Mikloškovy: Kateřina, provdaná za Martina Holého, a Jiřina, provdaná za Jiřího Hrbáče: zpěváci Luboš a Dušan Holí a primáš a zpěvák Martin Hrbáč jsou tedy „druzí bratranci“-jejich babičky byly sestry. V ukázkách uslyšíme hlasy všech tří jmenovaných i nástroje dalších výjimečných osobností tohoto široce rozvětveného muzikantského rodu – mimo jiné v Horňácké cimbálové muzice Martina Hrbáče.

Martin Hrbáč je jedním z posledních primášů na Slovácku, který získával hudební dovednosti nikoliv prostřednictvím oficiálního vzdělávání v hudební škole, ale učil se odezíráním, odposlechem a především spoluhraním od starých lidových primášů. Postupně se sám vypracoval - je skvělý houslista a výtečný zpěvák, ale rovněž výborný kontrabasista; pokud je obecně pokládán za přímého pokračovatele osobitého horňáckého primáše Jožky Kubíka, je to ocenění i konstatování skutečnosti. Martin totiž patří k dnes už vzácné (dalo by se říci vymírající) odrůdě lidových muzikantů-samouků, kteří se namísto odborného školení v hudebních přípravkách učili přímo od lidových muzikantů – odposlechem, trpělivým napodobováním, odpozorováváním takzvaných grifů – osobitých smyků, melodických ornamentů, modulárních postupů. Touto cestou se Martin Hrbáč nejprve Kubíkovi po boku, posléze v čele vlastní muziky vypracoval v jedinečnou, nezaměnitelnou osobnost, vedle níž a spolu s ním vyrůstá už několikátá generace muzikantů. Také proto se stal oprávněným dědicem Kubíkovy muzikantské přezdívky – Majstr. Jeho hra i hlas jsou zachyceny na celé řadě rozhlasových záznamů i na hudebních nosičích; k nejvýznamnějším patří Horňácký hudec Martin Hrbáč (Gnosis 1995), Pěkné zkázáníčko (VN, 1999) a Horňácká cimbálová muzika Martina Hrbáče (PP, 2008). Ku příležitosti jeho sedmdesátin vyšel knižní sborník příspěvků a vzpomínek jeho muzikantských přátel Zahrejte ně, Majstre (Albert, 2009), jehož součástí je CD s archivními nahrávkami Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče. Pokračovatelem rodinné hudební tradice je syn Martin, který hraje na housle a kontrabas a učí hudební výchovu na základní škole.

Prof. MVDr. Lubomir Holý, CSc.,Dr.h.c. (21. října 1930 - 23. ledna 2011) pocházel z Hrubé Vrbky na Horňácku; lidový zpěvák a emeritní profesor brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity byl uznávanou osobností v obou profesích nejen doma, ale i ve světě. Vyrůstal ve věhlasné horňácké zpěvácké rodině, obklopen výbornými muzikami hrubovrbeckých Ňorků a Kubíků. Navíc byl od Boha obdarován společně s mladším bratrem Dušanem pěveckým talentem. Oba to také zdědili po své matce a zejména po otci, vynikajícím zpěvákovi Martinu Holém a babičce Kateřině Holé, rozené Mikloškové. Na rozdíl od svého bratra Dušana měl sytý baryton, pro Horňácko poměrně netypický. U zrodu pěvecké folklorní legendy zněla muzika " Majstra" Jožky Kubíka; při studiích v Brně začínal jako primáš cimbálové muzikjy při Vysoké škole veterinární (náročné povolání mu později hraní na housle zcela znemožnilo), později působil v brněnském Slováckém krůžku a v cimbálovce Medika Antonína Jančíka. V pěvecké kariéře byl Luboš Holý nejvíce spjatý s muzikou BROLNu (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů), s kterou natočil stovky nahrávek, vystupoval v televizi, rozhlase, procestoval kus světa. Hostoval u řady dalších kapel a zvláště velmi rád na Slovensku, se Samko Dudíkem i před muzikou Orchestru lidových nástrojů slovenského rozhlasu v Bratislavě. Jeho posledním albem byl zpěvácký výběr jeho oblíbených písní Rabudeň, rabudeň (2010) s Musicou Folkloricou.

Prof. PhDr. Dušan Holý (25. dubna 1933) - profesí etnomuzikolog, sběratel lidových písní, rozhlasový i televizní scénárista, skvělý tanečník verbuňku i horňácké sedlácké, vyhledávaný autor hudebních pořadů a především (oprávněně) nejrespektovanější zpěvák celého horňáckého regionu, nadaný jedinečnou barvou hlasu, zpěváckou dispozicí i šíří repertoáru. Mladší bratr Lubomíra Holého (1930−2011); i v jeho případě fungovala rodinná predestinace – dokonce natolik, že se mu lidová hudba stala nejen celoživotním koníčkem, ale též zaměstnáním (vystudoval národopis a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně a stal se profesorem na katedře evropské etnologie). Spolu s bratrem Lubomírem si zazpíval v Plickově filmu Věčná píseň; jeho tehdejší dětský sopránek přemutoval do jemného barevného tenoru. Po maturitě na strážnickém gymnáziu odešel za bratrem do Brna; ještě za studií oba bratři Holí spolu s jejich druhým bratrancem Martinem Hrbáčem spolupracovali s muzikou Medika Antonína Jančíka. Dušan se podílel na formování dramaturgie BROLNu, s nímž příležitostně spolupracoval dlouhá léta (natočil několik set rozhlasových nahrávek). Od dětství zpíval s muzikou Jožky Kubíka, kterého uctil coby scénárista filmu Majstr (1974, režie R. Adler) a zachytil jako neopakovatelnou horňáckou legendu v knize Mudrosloví primáše Jožky Kubíka (Praha 1984). Trvale hostoval s HCM Martina Hrbáče i u u celé řady mladších horňáckých muzik (kupř. s HCM Mirka Minkse, HM Petra Mičky atd.). Je dramaturgem a autorem průvodního slova k řadě zásadních nahrávek horňácké lidové hudby; aktivně se spolupodílel na činnosti hudebního vydavatelství Aton svého syna Martina Holého. Výraznou stopu zanechal na vzpomínkovém albu na svého otce Zpěvákovo rozjímání (CD Aton, 2000), společně s bratrem dominuje nahrávce Žijí v písni (CD Aton, 1999) i krásnému albu horňáckých balad Horela linda, linduška (CD Aton, 2004); vyšla mu dvě eponymní alba – Dušan Holý 70 − Putování s hudci (Aton, 2002) a Zpívá Dušan Holý (Radioservis, 2003).