Folklorní okénko: Kosí Jano, kosí trávu

O samotné trávě, která odedávna plnila významnou roli v lidské obživě, především jako zdroj čerstvé a v zimě sušené potravy pro domácí zvířectvo,  pojednávalo předchozí Folklorní okénko – teď jsou na řadě písně a příběhy odehrávající se v prostředí její sklizně. Jde o písně pocházející z luk a pastvin jak v nížinách, tak v pahorkatinách a v horském prostředí, kde se tráva kosila, sušila a shromažďovala na krmení na zimu; velmi často jde o písně kolektivní, které si kosci a hrabačky – tak byly rozdělené role při kosení – zpívali společně, aby jim šla práce od ruky – popřípadě na sebe povolávali z kopce na kopec; mužské písně byly kosecké, ty dívčí se nazývaly trávnice nebo (ty „vyvolávací“)používané při pasení i při kosení - halekačky nebo též hečené. "Chození na trávu" jako úkol v domácím hospodářství už je v prostředí velkochovů podobně jako pastevectví většinou minulostí, ale krásné písničky spojené s volným prostorem otevřené krajiny zůstaly zachovány.  

Hudební ukázky začínají motivem, který pojmenoval dnešní díl Folklorního okénka – tedy Kosí Jano, kosí trávu; sadou z moravskoslovenského pomezi v podání Vlasty Grycové, její dcery Aničky Přikrylové a cimbálové muziky Husličky. Následovat bude opakování stejného incipitu v rychlé i pomalé verzi. Zazpívají nám mužský sbor souboru Velička, ženský sbor Prespolanu a Luděk Mikáč s HCM Miroslava Minkse.

Slovo tráva je všeslovanské. Původní význam slova byl jednoduchý – strava, potrava. U většiny slovanských jazyků došlo k zúžení významu na potravu pro dobytek. Tráva byla odvozena od slovesa tráviti - ve staročeštině = živit se, spotřebovat. Základ trov- byl patrně odvozen od indoevropského treu- s významem „třít“.

Čeká nás další sada písní uvozená incipitem Žalo dívča, žalo trávu. Začneme žertovnou z Kyjovska v podání  Pavla Formana a BROLNu, následovat bude horňácká táhlice zpívaná tehdy jedenaosmdesátiletým Janem Mikloškem, uherskohradišťský verbuňk v podání Karla Rajmice a Čechovců. a konečně jednu hečenou v podání Jarmily Šulákové a ženského sboru.

Trávy jsou jednoděložné byliny s dlouhými, úzkými listy a kulatým, dutým stonkem s kolénky, tzv stéblo. Tráva či travina může být buď jediná rostlina, nebo souhrn travnatých rostlin, které sklízí zemědělec při sečení (též zemědělskou terminologií  travní porost). Obvykle se jedná o rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae), které se obecně nazývají trávy nebo traviny. Většina travin nedosahuje výše než do půl metru; v našich podmínkách poskytuje obvykle dvojí „sklizeň“, přičemž ta druhá se nazývá otava.

O přímé souvislosti mezi tvorbou a interpretací lidové písně a prostředím otevřené krajiny s poli a loukami při zemědělských pracích se zasvěceně a s porozuměním rozepsal Václav Štěpánek – filolog-balkanista profesí, cestovatel, krajinný ekolog a folklorista zálibou – ve svém článku pro časopis Veronica Lidová píseň, louky a krajina  už v roce 2015.  V našem pořadu si z něj dovolíme ocitovat několik myšlenek. Zmiňuje mimo jiné různé slavnosti kosení luk provázené zpěvem - například tradiční červnové kosení orchidejových luk nad Malou Vrbkou na Horňácku, červencové kosení bělokarpatských lučních rezervací v okolí Valašských Klobouk a snad nejvyhlášenější soutěž v kosení trávy v zahradě buchlovického zámku, kterou spolu s dostaveníčkem lidových zpěváků a sborů pořádá Folklorní studio Buchlovice. Letošní tradiční setkání kosců, hrabaček, mužáků i ženských sborů zdokumentoval pro Slovácký deník novinář Pavel Bohún, kterého v pořadu rovněž citujeme.

Přejeme příjemný poslech.