Folklorní okénko: Červená růžičko, rozvíjej se

Už řecká mytologie hovoří o božském původu růží: vyrostly prý na místě, kam dopadly kapky krve a slzy bohyně lásky Afrodíté oplakávající božského Adonise. Růže odedávna byla a stále je používána v mnoha symbolických významech  Královnou květin (to jméno ji dala antická básnířka Sapfó) byla zvána už před mnoha staletími, protože představovala dokonalé ztělesnění krásy (symetrie, dokonalosti, božské vůně). Zároveň však připomínala i její pomíjivost a v přeneseném slova smyslu i krátkost života.

Růže byla a je používána v mnoha symbolických významech, převážně jako symbol půvabu, mládí, radosti, krásy, lásky, nevinnosti a ženskosti. Ve starověkém Řecku byla přiřazována k božstvům lásky Afrodíté a Erótovi, jindy též Dionýsovi. Podle legendy měly první růže vyrůst z krve a slz bohyně Afrodity, oplakávající umírajícího Adónise; jiná poetická pověst je ztotožňuje s ranními červánky, když bohyně Eós (Jitřenka) vysypává růžemi cestu slunečnímu vozu boha Hélia. Druhou verzí původu je stvoření růže bohem Dionýsem, který ji zasvětil Afroditě, bohyni lásky. Účastníci slavností na počest boha Dionýsa, tzv. dionýsií, nosili na hlavách růžové věnce. To bylo spojeno také s přesvědčením, že růže zchlazuje horkost z vína a pomáhá zabránit vyzrazení tajemství, dokonce i v opilosti.Od starořecké básnířky Sapfó pochází označení růže za „královnu květin“. V antickém Římě se každoročně konaly slavnosti růží (tzv. Rosalia), v nichž bylo oslavováno mládí, jarní znovuzrození a plodnost, ale též se připomínali zesnulí. Byl spojen s kultem mrtvých a slavil se mezi 11. květnem a 15. červencem.Král Šalamoun přirovnává podle textu v Bibli růži k věčné moudrosti. 

Růže je i v pozdějších dobách vnímána jako symbol mlčenlivosti. Pokud si lidé něco řekli sub rosa, pod růží, sdíleli to jen mezi sebou, pod slibem mlčení. Proto byly růžemi zdobené i zpovědnice a v mnoha místnostech hradů a zámků zdobí růže středy stropů coby připomínka zachování v tajnosti všeho, co zde bylo řečeno.

Dnešní Folklorní okénko s podtitulem Červená růžičko, proč se nerozvíjíš pokračuje ve volném cyklu písňových celků s námětem floristickým: vyposlechli jsme zmíněné oslovení růže s dotazem, proč nerozkvétá, nerozvíjí se – stejně pak zní výčitka dívky milému, že k ní nechodívá tak často, jako dřív; a jak jste mohli slyšet, jde o námět frekventovaný napříč folklorními regiony. Další řáobjevují se dka písniček s incipitem Růža su já, růža nám představí růži jako symbol krásy, která dívce odchází v manželství, poté, co se stane hospodyní a matkou – téma zpracované nejrůznějšími způsoby; my si je poslechneme v působivém přednesu zpěvaček Věry Domincové, Bohdany Petrů-Menšíkové, Zdenky Ondrové a Evy Tošenovské.

Růže byla rostlinným symbolem Panny Marie - na vyobrazeních Bohorodičky patří růžový (nebo šípkový) keř k častým motivům (stejně jako má své místo v mariánských legendách a zjeveních). Sama Marie je někdy označována přízviskem Rosa mystica. Červená růže je rovněž symbolem Srdce Kristova. Od růží je odvozen i název modlitby "růženec" (původně v němčině Rosenkranz, tj. věnec z růží) i předmět, který je k modlitbě užíván.

Symbolika bílé růže – většinou jako symbolu nevinnosti a poctivosti -  se samozřejmě objevuje také v lidové písni – nejčastější incipit zní Před naším je bílá růža. Další sada – většinou verbuňků – reflektuje časté téma lidových písní, tedy strasti vojenské služby a odloučení mládence od milé; v některých případech pak veselá melodie odráží šťastný návrat z vojny. I tady je růže symbolem věrné lásky (Před naším je zahrádečka trněná, V tom tuřanském poli tri růžičky stójí, V tem kyjovském poli, V kopčanskom rybníčku tri růžičky stójá). Objevují se i písničky o růžích planých (Červená růžička na šípkovém průtku); na závěr jsme si nechaliu veselý milostný popěvek zamilované dívky, která svého milého přirovnává – jak jinak – k růži: Pěkný si, Janíčku, jak růža. Ať se vám dobře poslouchá.