Zpomínku mám roztopěknú

Hudební nosič Záhořanů dostal název Zpomínku mám roztopěknú. Připomíná tak krajany osudem rozeseté po světě. Tito lidé nosili a nosí vzpomínky ve svých srdcích. Je to vzpomínání na dětství a mládí v milovaných Beskydech. Jsou to živé obrazy plné svěžesti a vůní, vlídnosti, svět libozvučné mluvy, tradic, zvonců ovcí, rozkvetlých luk a malebných chaloupek na kotárech.. Jak zní přání na přebalu cd, zamysleme se drobúčko my, kteří dnes neseme na valachách zodpovědnost za krajinu našich předků, jak s tímto křehkým dědictvím zacházíme. Ať glancujú nitečky slunca nad domovinou cérek a ogarů!

Historie Valašska je historií svérázného regionu. Jižní část je tvořena Valašskoklobouckem, Vizovickem a Zlínskem, přičemž jižní hranice je tvořena na úrovni Vlárského průsmyku. Vedla tudy stará obchodní stezka spojující Moravu se Slovenskem. Valašské Klobouky se tak staly patrně už ve 13. století významným tržištěm a hrad v Brumově sloužil jako stráž a ochrana této cesty.

Část severního Valašska s masivem Beskyd, kam patřilo okolí Karlovic a Rožnova, byla osídlena později horskými pastýři. První zmínky o nich jsou z počátku 16. století. Na rozdíl od staršího usedlého obyvatelstva jižní oblasti jsou tito Valaši charakterizováni i odlišným způsobem hospodaření, a to chovem ovcí a koz na salaších s typickou výrobou mléka, sýrů a vlny.  K severnímu Valašsku ovšem patří i další oblasti a lokality, jako například Vsetínsko a na severu Frenštátsko a Kopřivnicko. Rozdělení na jih a sever má svůj smysl, projevuje se tu i v hudební řeči jakási spádovost - na jihu cítíme vliv slovácko - slovenský a na severu zas na nás dýchne vliv lašský a polský.

První historická zmínka o Valašských Kloboukách souvisí s vpádem Tatarů, kteří odešli Vlárským průsmykem roku 1241. Co zažívala tato oblast a její obyvatelstvo v 17. století! Povstání Valachů, hrůzné vpády Turků a Tatarů, v 18. století vpád Kuruců a vyplenění Klobouk. Až koncem 18. století se poměry uklidnily, a začalo se vcelku dařit hospodářství. Přesto však na celém Valašsku, horském i podhorském bylo chudě, někdy i velmi bídně, takže kvetlo pytláctví a pašeráctví z Uher.