Zemřela Věra Haluzová

Během studia ve Zlíně se věnovala aktivně atletice a v roce 1946 se vdala za závodního běžce a civilním povoláním právníka Jana Haluzu. Pracovala jako učitelka na Základní škole v Biskupicích. S manželem, který ji v jejich aktivitách silně podporoval, žili až do jeho smrti v roce 2011 v domku v Pozlovicích.

Její působení přesáhlo hranice Luhačovického Zálesí, kde na počátku padesátých let začala se studiem a dokumentací lidových zvyků. V počátcích své práce spolupracovala především s profesorem Antonínem Václavíkem. Materiály sesbírané za celý život využívala při tvorbě folklorních pásem. V roce 1954 během svého působení v Biskupicích organizovala svůj první folklorní pořad pod názvem Jaro na dědině. Začátkem šedesátých let v Luhačovicích založila folklorní soubor Malé Zálesí a po mnoho let jej vedla.

Později spolupracovala s Ústavem lidové kultury ve Strážnici, kde byla zakladatelkou Dětské Strážnice a po dlouhá léta členkou programové rady a autorkou dětských pořadů. Dále spolupracovala s Folklorním sdružením ČR, CIOF, účastnila se mezinárodních sympózií a setkání pracovníků zabývajících se výchovou dětí a mládeže.

V roce 1992 byla hlavní iniciátorkou I. světového festivalu dětského folkloru, který se v Československu konal v souvislosti s připomínkou 400 let od narození J. A. Komenského. Jednou ze zastávek festivalu byly i Luhačovice, kde od tohoto roku pravidelně pořádala festival Písní a tancem.

V Luhačovicích také již v osmdesátých letech prosadila myšlenku akce zvané Otevírání pramenů. Pro ni sestavila folklorně-dramatické pásmo, v rámci kterého průvod obchází jednotlivé prameny a u každého se odehrává krátká scénka. Akce si získala značnou popularitu a dnes patří k nejvýznamnějším lákadlům turistické sezóny v Luhačovicích.

Zdroj: Wikipedie, foto: František Synek, Folklorní sdružení ČR

parte.jpg