Svatí Hubert, Martin, Cecilie a Kateřina v lidové tradici

Pořad Hrajte, kapely! připravila Helena Hájková

Nabízíme Vám tady i to, co se do pořadu nevešlo :-)

První doklady o uctívání svatého Huberta se nachází v 15. století, k nám však byl jeho kult zaveden německou šlechtou a naším hrabětem Františkem Antonínem Šporkem až o tři století později. Postupně zatlačil do pozadí kult sv. Eustacha a dnes je nejvíce rozšířeným patronem české myslivosti. O jeho životě, místě žití je tolik konkrétních údajů, že se můžeme právem domnívat, že tento náš patron není žádnou fiktivní osobností. Narodil se v roce 656 a zemřel v r. 727 n. l., byl synem vévody a jeho otec působil také jako dvořan u krále Theodorika III. Vyrůstal na královském dvoře a učil se rytířským dovednostem, včetně lovu. Obvyklý v tomto prostředí byl ovšem rozmařilý život, kterému se mladý Hubert údajně věnoval plnými doušky. Však také díky jemu a pikantnímu průvodnímu zdůvodnění toho, připíjíme plnými doušky levou rukou. (To zdůvodnění nebudu dnes podrobně rozepisovat, však ho všichni znáte, snad až na Silvestra...) Málo myslivců však asi ví a diví se tomu, že Hubert byl ženatý a měl syna. Hubertova manželka se jmenovala Floribona a syn Floribert, ona však při porodu kolem roku 685 zemřela. Jakým zjevením byl Hubert potrestán za náruživý a nemírný lov každý den, včetně velkých svátků, každý myslivec dobře zná, takže ani to není nutno popisovat. Dal se na pokání, zanechal rušného života, vstoupil do kláštera a stal se dokonce později biskupem v Lutychu. Pro svůj zbožný život byl po smrti prohlášen za světce a byl mu přiřčen patronát, tenkráte nad lovci, nad myslivci.

Málo je známa také skutečnost, že jeho nástupcem v lutyšském biskupství byl jeho syn Floribert, který dal dne 3. listopadu 744 jeho hrob otevřít a téměř neporušené ostatky dal převést do sargofágu. Píši o tom hlavně proto, že právě tento den, 3. listopadu slavíme svátek našeho patrona a také pořádáme četné slavnosti. To hlavní ponaučení, které bychom si z této legendy měli brát i v této době je: lovit moudře, střídmě, neprovozovat honbu za množstvím trofejí a jimi prezentovat svoje postavení, možnosti a zámožnost. Platí to zejména pro novodobé lovce. Neboť si uvědomí, že právě ušlechtilé vlastnosti byly již před mnoha tisíci lety u lovců vysoko ceněny.

(zdroj: www.myslivcizeletava.cz)

Ke svátku svatého Martina neodmyslitelně patřila dobře vykrmená a upečená tzv. "Martinská husa". Původ spojitosti mezi svatým Martinem a husou můžeme nalézt ve dvou legendách. Ta prvá praví, že husy svatého Martina při kázání tolik rušily, že nyní pykají na svatomartinském pekáči. Druhá legenda praví, že se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kdákáním prozradily.

Ať už to bylo tak, onak nebo úplně jinak, je jedno. Každopádně husa patřila k nejhlavnějším pokrmům. Rozdělování jejího masa mělo určené pořadí. Nejnižší sluha dostával křídlo, aby prý při práci lítal, vyšší sluha stehno, hospodář sám si nechával zbytek. Kůže z husích nohou se dávala do střevíců pod nohy, aby se nepotily nebo mezi prsty, aby nerostla kuří oka.

Neméně známé bylo i svatomartinské pečivo. Kromě hus byly obvyklým jídlem na sv. Martina svatomartinské rohy, rohlíky nebo podkovy svatého Martina. Martinskými rohlíky podarovávala děvčata své hochy. Velikým rohlíkem, plněným mákem nebo povidly býval podarován ze služby odcházející čeledín nebo děvečka.

Svátek svatého Martina byl důležitým dnem v životě čeledníků a děveček, neboť zpravidla v tento den většina z nich měnila službu a dostávala za svou práci mzdu. Někteří smluvu s hospodářem prodloužili a ti ostatní odcházeli za lepší službou. Takový odchod ze služby spojený s obdržením peněz býval důvodem k pořádné oslavě. Mnozí tak propili a projedli svou celoroční mzdu během jednoho dne bez obledu na to, jestli už měli zajištěno nové místo nebo ne. S oslavou byl spojen nadměrný hluk a následovně i řádění čeledi.

Úryvek z knihy "Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce - Podzim

V předvečer svátku svaté Cecílie se konávala výroční shromáždění pěvecké a hudební spolky, kde se přijímali noví členové. V ten se také udělovaly podpory nemocným členům, dary vdovám a sirotkům. Po ukončení shromáždění se všichni odebrali do hospody, kde bývala taneční zábava. Při ní se vybíralo na dobročinné účely ve jménu patronky zpěváků a hudebníků svaté Cecílie.
Místy se při cecilských zábavách zpívalo:

Slavný ouřad učitelský,
je devátý kůr andělský.
Učitelové jak zemrou,
hned před trůn Boží přijdou.
Andělé je přivítají:
Vítáme vás, kamarádi.
Cecilie tak vítaje,
na varhany ukazuje:
Et laudamus,
gloria in excelsis.

V den svátku sv. Cecílie pak bývala sloužena slavná mše.

 (zdroj: www.ceske-tradice.cz)

Na svatou Kateřinu se konávaly poslední taneční zábavy před nadcházející dobou adventu, která zakazovala tanec, zpěv a zábavu. Proto se všichni snažili tento poslední večer radovánek náležitě užít a obyčejně tancovačky končívaly až do bílého rána. Celou kateřinskou zábavu měly na starosti ženy, neboť v tento den platilo tzv. ženské právo. Ženy platily muzikantům za hudbu a svým partnerům útratu, připravovaly občerstvení a při tancovačce si samy vybíraly, s kým budou tančit. Pouze o půlnoci se vyhlašovala pánská volenka. Děvčata dávala svým tanečníkům malé dárečky, většinou šlo slavnostní pečivo.

V den svátku svaté Kateřiny se nesmělo pracovat se vším, co mělo kolo. Proto se tento den nemlelo v mlýnech, ani se nepředlo na kolovratech.

Úryvek z knihy "Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce – Podzim"

Skladby, které si můžete v pořadu poslechnout:

Listopad nastává; soubor: Babouci; sóla: sbor muziky; nahráno: 1999

Myslivec připíjí levou; soubor: Veselka Ladislava Kubeše; sóla: Burza Marek, Černohouz Milan, Krucká Ivana, Práglová Vendula; autor: Khás Miroslav/Bárta Miloš; nahráno: 1993

Hubertův čas; soubor: Valaška; sóla: Sýkorová Ivana, Soukupová Eliška, Soukup Václav, Satin Stanislav; autor: Maňas František/Salčák Vladimír; nahráno: 2000

Směs mysliveckých valčíků; soubor: Stříbrňanka; sóla: Horká Martina, Horká Marta, Blaha Karel, Horký Vojtěch; aranžmá: Horký Vojtěch; nahráno: 2001

Píseň o honu; soubor: Květovanka; sóla: Blechová Radka, Kindlová Magda, Škvára Jiří; autor: Grund J./Šprongl Jaroslav; nahráno: 1999

Víno voňavé; soubor: Jižani; sóla: Baťková Božena, Baťka Zdeněk; autor: Baťka Zdeněk/Baťka Zdeněk; aranžmá: Procházka R.Miloslav; nahráno: 2011

Kdyby víno nebylo; soubor: Mistříňanka; sóla: Račický Vojtěch, Baťka Zdeněk; dirigrent: Pavluš Antonín; autor: Velejníček D./Volejníčková M.; nahráno: 1994

Martinova; soubor: Mistříňanka; autor: Žváček Antonín; nahráno: 2003

Kobylské vínko; soubor: Lácaranka; sóla: Mužáci z Kobylí; autor: Svoboda Pavel/Svoboda Pavel; nahráno: 2008

Vínečko, víno; soubor: Vlčnovjanka; sóla: Malina Jožka, Hurábová Laďka; autor: Zmožek Jiří/Zmožek Jiří; aranžmá: Bárta Dalibor; nahráno: 2006

Zdrávas Maria; soubor: Blatnička; sóla: Nožičková Petra; autor: Maňas František; nahráno: 2004

Kateřinská sousedská; soubor: Stříbrňanka; autor: Dreschler Karel; nahráno: 1997

Celů noc protančit; soubor: Lhoťanka; sóla: Tarabus Svatopluk, Polách Radek; autor: Maňas Václav/Pernička Antonín; nahráno: 2006

Staroměstská polka; soubor: Staroměstská kapela; sóla: Mikel Pavel, Kurová Helena, Šilhavíková Martina, Tarabus Svaťa; autor: Pernička Antonín/Pernička Antonín; nahráno: 2007

Ej hody, hodečky; soubor: Mladá muzika ze Šardic; sóla: Holešínská Barbora, Fridrichová Renata; autor: Procházka R.Miloslav; nahráno: 2005

Krajem vína; soubor: Starobrněnská dvanáctka; sóla: Matysová Jana, Mátl Štěpán; autor: Maňas František/Ostrezí Slávek; nahráno: 1995