Primáš Oldřich Kilián vydal knihu ZAvzPOMÍNÁNÍ

Zasloužilý pracovník kultury doc. Ing. Oldřich Kilián, CSc., kterého v roce 1986 ozdobila Universitas Magnomoraviensis straecorum tetinarumque (Velkomoravská univerzita strécovsko-tetinská) ještě dalším akademickým titulem MUStr., se letos 4. července  dožil osmdesátin a píše, že v knize se „ohlíží zpátky za těmi roky někdy nepříliš povedenými“. Říká si, že své zkušenosti stejně, až na výjimky, nemůže někam předat, protože každý si musí projít tou svou brázdou a vyrovnat se  s jejími nerovnostmi.

Mirotický rodák, od dětství hrající na housle, absolvoval reálné gymnázium v Písku, Pěchotní učiliště v Lipníku nad Bečvou a Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně. Major v záloze prošel na klikaté cestě životem také prácí ve slévárně a konstrukční kanceláři v n.p. TOS v Kuřimi, v Krajském pedagogickém ústavu a na Vysokém učení technickém v Brně. Celý jeho život je spojen s hudbou. Výrazněji už od studií na reálce, pak zejména v cimbálových muzikách Celoakademického souboru (CAKS) na Vojenské Akademii Antonína Zápotockého a folklorních souborů Brněnští gajdoši, Poľana a Valašský krúžek. Dodnes působí v Akademické cimbálové muzice a v cimbálové muzice Dúbravěnka, vedle houslí ovládá i hru na Böhmovu příčnou flétnu. Pyšní se, že  s úctou na něho vzpomínají členové cimbálových muzik, které vedl jako primáš a v nichž se jich vystřídalo 120. Hodně místa  zaujímá v jeho knize vzpomínání na měsíční turné CAKSu po Sovětském svazu v roce 1958 – od Moskvy přes Naro-Fominsk, Ljuberci a Sankt Petěrburg až do Krondštadtu na námořní základnu baltské ruské flotily. Obsáhle se zmiňuje o vystupování s Brněnskými gajdoši v Turecku a s Poľanou v anglickém Sidmouthu. Je škoda, že se zapomněl rozdělit o bohaté zážitky z turné s Valašským krúžkem po Německu, Lucembursku, Holandsku a Belgii. V Belgii vystupoval na setkání vlámských lidových hudebníků v Galmaardenu a na mezinárodních folklorních festivalech v Jambes-Namuru a Mechelenu. Bylo t o v roce 1981, bydleli jsme i  v klášteře, stravovali se  v namurské vojenské ženijní akademii a navštívili jsme bojiště ve Waterloo, které bylo Napoleonovým vojskům osudné.                   

Autor článku: Bohumil Hlaváček