Opustil nás Radomil Rejšek

Jako spoluzakladatel, dlouholetý člen a vedoucí Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka se stal pojmem mezi folklorními soubory v Čechách, na Moravě i ve Slezsku.

Bezpočet jejich členů učil technice, vytrvalosti a pohybové koordinaci až do roku 1992. Čas od času se objevil v Českém rozhlase a natočil řadu pěkných písniček. Knížky, které napsal, patří do zlatého fondu odborné literatury s tématem folkloru.

Radomil Rejšek dlouhá léta působil i jako tajemník zahraničních vztahů FoS ČR, za své zásluhy o rozvoj spolupráce mezi folkloristy na mezinárodní úrovni mu bylo uděleno nejvyšší ocenění Mezinárodní organizace pro lidové umění – Čestné členství I.O.V.

Poslední rozloučení s Radomilem Rejškem se uskuteční v úterý 8. ledna 2013 v Praze. Smuteční obřad bude zahájen v 13.30 hod. v Nové obřadní síni na Olšanských hřbitovech, ul. Vinohradská 157, Praha 3− Vinohrady.

Zemřel Radomil Rejšek

Ve věku 83 let zemřel 27.prosince v Praze doc. PhDr. Radomil Rejšek, CSc., rodák z malé jihomoravské vesnice Dyje na Znojemsku, kterou protéká stejnojmenná řeka. Byl vedoucím katedry tělesné výchovy na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a výraznou osobností lidové kultury. Rodina a přátelé se s ním rozloučili v obřadní síni olšanských hřbitovů 8. ledna 2013.

Folklorní veřejností uznávaný tanečník a zpěvák byl spoluzakladatelem, dlouholetým členem a vedoucím Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka. Jako folklorní taneční pedagog vychoval několik generací mladých lidí v souborech lidových písní a tanců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jeho práce patří do zlatého fondu odborné literatury, věnované folkloru. Patří k nim např. Základní názvosloví tělesných cvičení pro taneční soubory, Úvod do studia lidového tance a Řemeslo v českých lidových tancích.  Řadu let byl tajemníkem zahraničních vztahů Folklorního sdružení České republiky. Za zásluhy o rozvoj mezinárodní spolupráce obdržel nejvyšší ocenění – čestné členství Mezinárodní organizace pro lidové umění (International Organization of Folk Art). Pedagogicky a metodicky spolupracoval mj. s brněnským Valašským krúžkem a strážnickým Žerotínem,  jeho jméno je spojeno i s mezinárodním folklorním festivalem slovenského folkloru v České republice Jánošíkov dukát v Rožnově pod Radhoštěm.

S Radomilem Rejškem jsem se blíže seznámil v roce 1981, kdy jsem vedl soubor lidových písní a tanců Valašského krúžku ze Sdruženého závodního klubu železničářů v Brně na mezinárodní folklorní festivaly v Jambes-Namuru a Mechelenu a na setkání vlámských lidových hudebníků v Galmaardenu v Belgii. Byl naším tlumočníkem a zkušeným rádcem, protože tuto zemi navštívil už po několikáté. I jeho zásluhou jsme v Bruselu zavítali do královského paláce a mohli si v něm prohlédnout jeho sály a výstavu ke 150.výročí nástupu prvního belgického krále na trůn. Vyfotografovali jsme se pak  před Atomiem a soškou čurajícího chlapečka Manneken Pis. Podnikli jsme též výlet do Waterloo, kde Napoleonovu armádu porazila 18.června 1815 spojená vojska britská a pruská.

Spolupráce manželů Radomila a Evy Rejškových s Valašským krúžkem byla dlouhodobá a díky ní byl tento soubor i prvním reprezentantem kultury Jihomoravského kraje na Čs. spartakiádě 1985 v Praze. V rámci kulturních pořadů pro účastníky spartakiády vystoupil 25.června v Ústředním domě železničářů na vinohradském náměstí Míru společně se Souborem písní a tanců Josefa Vycpálka v Majakovského sále, jehož hlediště s 621 sedadly  zcela zaplnily mladší žákyně z Východočeského kraje. Zdaleka ne pro všechny byla místa k sezení. Mnozí museli stát v postranních uličkách a v zadním přísálí. Koncert byl zdařilý a přinesl účinkujícím úspěch a divákům silný zážitek i dobrou náladu. Vycpálkovci nic nedlužili své pověsti amatérů profesionální úrovně. Zvláště jejich furiant a skočná v závěru vystoupení byly strhující podívanou, nesoucí pečeť skvělé choreografické práce. My jsme přivezli do Prahy podstatnou část svého soutěžního pořadu Po valašských chodníčkoch , vhodně a citlivě doplněného repertoárem s ohledem na spartakiádní publikum. Program podal obraz o práci tehdejších tří choreografů našeho souboru – Jany Pokorové, Aleny Schauerové a Vladimíra Adámka. Dětské publikum nadšeně aplaudovalo po každém programovém číslu. Zaujalo je  i pěvecké duo Leona Bezděková a Romana Kulheimová.

Často jsem se s Radomilem Rejškem setkával na mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, kde jsem působil v řídicím výboru i v programové radě. V roce 1988 byl členem hodnotící komise a v roce 1993 jako člen autorského kolektivu pořadu zahraničních soborů Bez hranic získal spolu s Evou Rejškovou a Františkem Synkem Cenu Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice za vynikající výběr souborů a pestré i umělecky působivé živé ztvárnění.

Autor článku: Bohumil Hlaváček