Namlouvání a svatba v písních dechových orchestrů

Úvodní valčík Jiřího Zmožka Lásko, moja lásko naznačí téma pořadu. Poslechnete si valčík Když láska zpívá Slávka Smišovského a Václava Renče a tango Stůj při mně, lásko má autorské dvojice Jiří Vrána a Václav Babula. Zazní valčík Když sem k vám chodíval Jiřího Tesaříka a waltz Jaroslava Vinklárka a Miloslavy Dvořákové s názvem Mám obrázek. Zahrají vám Moravěnka a Svárovanka. Valčík Dyž sme sa namlúvali Jaroslavy a Bohumíra Kameníkových zazní v podání kapel Gloria a Kameníkovi muzikanti. Jedním z nejoblíbenějších lidových valčíků o loučení se svobodou upravil Vladimír Pfeffer. Jmenuje se Večerní dědinú a zazní v podání Túfaranky. A přidáme ještě polku s názvem Svícová od Františka Maňase a Vladimíra Salčáka. Zahraje ji dechová hudba Dolanka. Polku Bojanovské zvony napsali Pavel Skočík a Anička Žilková a vy si ji poslechnete v podání kapely Bojané. Zazní také valčík V tem milockém kostelíčku, který napsali Marie Žáková a Miloslav Procházka. Hrát bude Mistříňanka. O muzice bude také polka Černooký šohaj Marie Žákové a Miloslava Procházky v podání Zlaťulky. Nabídneme také valčík Uvadá bílá růže Barbory Strommerové a Václava Maňase mladšího. Zahraje ho Stříbrňanka. Nebude chybět lidová píseň Ej, od Buchlova větr věje v instrumentální úpravě v podání Stříbrňanky. Svatební veselí nám přiblíží valčík Svatební víno Pavla Svobody a Vladimíra Salčáka v podání Lácaranky a polka Svatební sólo Miloslava Procházky v provedení Vlčnovjanky. Na závěr nabídneme píseň o lásce a svatebním slibu, kterou otextovala Jana Hromková na známou melodii Leonarda Cohena Hallelujah. Píseň zazní v podání MIstříňanky a sester Dominiky a Veroniky Hromkových.

Ukázky z pořadu (z knihy Prostá krása Václava Frolce):

Bývalo zvykem, že s příchodem jara se v noci nebo brzy nad ránem vysýpaly nebo vylévaly cestičky lásky. Chlapci chodníčky vykropovali vodou nebo vápnem, vysýpali řezankou, popelem, žlutým pískem, pilinami, plevami, otrubami či kukuřičným šústím.

A jak vypadaly námluvy? Pokud ale byly splněny všechny předpoklady, vypravili se rodiče ženicha k rodičům nevěsty, aby ještě před zahájením příprav domluvili obsah svatební smlouvy, tedy především rozsah věna. Po dohodě obou rodin pan farář tři po sobě jdoucí neděle z kazatelny ohlásil, že do stavu manželského míní vstoupit ten který hoch a ta která dívka. Po druhé ohlášce šli ženich a nevěsta pozvat na svatbu nejvzácnější hosty. V neděli po třetí ohlášce, znovu zvali tytéž hosty a navíc celou rodinu z obou stran.

Večer před svatebním dnem se vyhrávalo „na svícu“. Nejdříve před domem ženicha a pak před domem nevěsty, vždy tři písně. Pak byli hudebníci pozváni dovnitř a pohoštěni, a to jak u ženicha, tak u nevěsty. 

Samotná svatba se dříve konala zpravidla v úterý, někdy i ve středu a ve čtvrtek. Svatební obřad v kostele začínal pravidelně v deset hodin. Proto se svatebčané sešli u ženicha, kde byli pohoštěni a pak se společně odcházelo pro nevěstu do domu jejích rodičů. Zde družičky svatebčanům připínaly kytičky z rozmarýnu, kterým se pro výraznou vůni říká voničky nebo vonice. Když byly voničky připnuty a všichni pohoštěni, pokleknul ženich s nevěstou na prostřený šátek před oboje rodiče. Děkovali za lásku a vychování a prosili o Boží požehnání. Po tomto se všichni svatebčané seřadili a svatební průvod se za doprovodu kapely vydal do kostela.

Dříve se po obřadu šlo na druhou snídani a po ní do hospody, kde se tančilo. Oběd se odbýval až ve čtyři hodiny odpoledne u rodičů ženicha. Po jídle přinesl starší družba na velké míse koláč s dírou uprostřed a družičky začaly zpívat: „Na Vás, my kmotřenko, na Vás my čekáme, na pěknú výbavu my od Vás žádáme“

Ke každé svatbě patřil obřad čepení. V písních zpívaných při čepení se nevěsta loučí se svobodou, panenským vínkem, s kamarádkami i s matkou.

Večeře bývala u rodičů nevěsty. Na odchodnou byli hosté podělování tím, co se nesnědlo. Teprve později se rozšířil zvyk, že při přípravě svatebního dne byly zásoby jídla připravovány už i pro tento účel. Chasa s hudebníky pak odešla do hospod, kde se dál tančilo a zpívalo.

Foto: www.sardice.cz, www.mjakub.cz, www.hodoninsky.denik.cz, www.mekskojetin.cz