Medailon hudebníka a kapelníka Jiřího Vorlíčka

Jiří Vorlíček se narodil se 29. dubna 1953 v Jihlavě. Vyrůstal a své dětství prožíval ve vesničce Jestřebí v prostých vesnických podmínkách té doby.

K hudbě a zpěvu byl malý Jiří veden od útlého  mládí. Jeho maminka pěkně zpívala a tatínek byl lidový muzikant.  Hrál na housle, kytaru a mandolinu, později v kapele na klarinet a saxofon. Ve svém působišti zastával funkci vesnického učitele na housle. Jeho školou prošlo mnoho chlapců z širokého okolí.  Nebyl ušetřen ani Jiří s jeho bratrem. Otec byl učitelem velmi přísným a Jiřího malé housličky (půlky) byly u kobylky oloupané od slzí, které mnohdy ronil při cvičení.  Měl však jeden velký handicap. Pro hru na strunné nástroje měl velmi krátké prsty, takže když přišlo na hru v polohách, již ji nezvládal. Rovněž na kytaře nemohl pořádně zmáčknout akord.  Klavír doma u Vorlíčků tehdy neměli, harmoniku si odvezl Jiřího bratr na internát, kde se ve hře na akordeon vzdělával. A tak nakonec rodinná rada usoudila, že z Jirky prostě muzikant nebude. Nikdy není nic definitivní. Definitivní nebylo ani rozhodnutí o tom, že z Jiřího Vorlíčka muzikant nebude. Naděje mu svitla později, v okamžiku, kdy kamarádi zakládali kapelu a chyběl jim hráč na trombon. Bratr Jiřího usoudil, že tím hráčem by mohl být právě Jirka. Zakoupil mu za 100 Kč starý, děravý trombon, zacínovali jej a Jirka, to již chodil do 8. třídy se začal učit u pana učitele Josífka v Brtnici.  Protože měl základ z houslí, šlo učení poměrně rychle a po 2 letech již hrál v jeho kapele. Od roku 1969 se tedy stal muzikantem a v kapele hrál na tahový trombon (pozoun). 

Při středoškolských studiích v Jihlavě se přihlásil do hudební školy k panu učiteli Štěpničkovi. To byl vynikající pedagog, z jehož výuky a zásad čerpá Jiří Vorlíček dodnes. Po maturitě nastoupil na vojnu a protože mu štěstí přálo, narukoval k posádkové hudbě do Havlíčkova Brodu.  To byla samozřejmě  ta pravá škola pro hudebníka. Nejprve hrál 2. pozoun, později však zaskakoval na všechny tenorové žesťové nástroje.

Po vojně hrál Jiří Vorlíček krátce v kněžické kapele Bohemia a v roce 1977, tedy před 36 roky založil dechovou hudbu Vysočanku.  Nejprve to byla ale taneční kapela a dechovka byla pouze její rozšířenou verzí.  Takto hrála Vysočanka do roku 1988, což byla zlatá éra této kapely. Taneční orchestr absolvoval ročně více jak 80 zábav a plesů, dechovka kolem 40 vystoupení, to bylo více jak 120 her v roce. Od roku 1988 začala hrát Vysočanka v typickém obsazení malé dechovky a taneční verze hrála pouze v období plesů.  Od roku 2001 již Vysočanka nehraje ani plesy a její vystoupení jsou pouze festivalová, promenádní koncerty, či koncerty při oslavách měst a obcí, průvody apod.

Vysočanka nahrála celkem 4 zvukové nosiče. Vysočanka vyhrává, Chodíme Vysočinou, Vánoce s Vysočankou a Duše muzikanta. Celkem má Vysočanka na CD 70 skladeb.

Jiří Vorlíček je kapelníkem Vysočanky úctyhodných 36 let. V kapele hrají jeho dva synové, Radek a Jiří. Oba dva i ostatní členové kapely mu, každý po svém, pomáhají.

Sám Jiří Vorlíček říká:…..  „když se dnes, ohlédnu zpátky,  musím říct, že nebylo vždy a vše, ani zdaleka, jenom podle mých představ. Musel jsem mnohdy překlenout i těžká období.  Děkuji však za, většinou, šťastná rozhodnutí, která jsem učinil a která vždy vedla k tomu abych byl dobrý manžel a otec dětí. Abych byl  odborníkem  ve své profesi v zaměstnání a v neposlední řadě, abych byl také dobrým kapelníkem, muzikantem i  kamarádem,  když už mi osud  ten muzikantský chomout nasadil. Nebylo to vždy snadné, ale ničeho nelituji, snad jenom, že ten čas tak rychle uběhl.“