Jižní Čechy, kraj rybníků a muzikantů

Fenomén rybníků a rybníkářství máme v Čechách tradičně spojen s širokou oblastí jižních Čech. Zvlášť proslulá je východní část jihočeského kraje v okolí Třeboně. Jak uvádí etnografka Jiřina Langhammerová v publikaci Jižní Čechy: Kraj – lidé – tradice, je na Třeboňsku dodnes neuvěřitelná koncentrace těchto historických i novodobých vodních děl. Podle posledních údajů je to 488 rybníků. Úctyhodný počet velkých i menších vodních ploch nevznikl v kraji najednou ani náhodou; naopak rybářská živnost má v jižních Čechách mnohasetletou historii a tradici.

Úctyhodná rybníkářská profese uchovává tradici stavění a udržování rybníků, základen vlastního rybářského řemesla. Již samotné pojmenování vodního stavebního díla, jakým je rybník, jednoznačně určuje jeho účel, tedy chov ryb. Budování jihočeských rybníků ve středověku souviselo i se snahou o pohodlné zajištění dostatečného množství ryb jako oblíbeného postního jídla. A tak začaly i u nás ruku v ruce s klášterní kolonizací v 10. a 11. století vznikat i první chovné vodní nádrže. Nebyly to však stavby v teh­dejší Evropě ojedinělé, naopak stavitelé rybníků se mohli o jejich technologii a tržním využití poučit i jinde. Řadu zpráv přináší 13. století, kdy příslušníci rodu Vítkovců kolem roku 1240 pozvali na Jindřichohradecko kvůli vyměřování rybníků od­borníky z řádu Německých rytířů. Páni z Hradce se také při svých taženích s královským vojskem Jana Lucemburského dozvěděli o mimořádných rybničních stavbách ve Francii i jinde. Rybniční hospodářství se v českém království natolik rozšířilo, že se na konci 13. století domácí trh s rybami musel chránit clem na dovoz ryb mořských. Od této doby se ryba stala zejména v jižních Čechách významným obchodím artiklem.