Jízda králů v seznamu UNESCO

„Mezivládní výbor pro nemateriální kulturní dědictví při UNESCO na svém 6. zasedání na Bali rozhodl, že Jízda králů reprezentuje nemateriální kulturní dědictví lidstva a je od této chvíle ze strany UNESCO vedena ve zmíněném seznamu,“ stojí na stránkách ministerstva. Jednu z nejvýznamnějších slováckých tradic – Jízdu králů – lidé stále dodržují už jen na čtyřech místech v České republice. Na Hodonínsku je to ve Skoronicích a na Uherskohradišťsku ve Vlčnově, Kunovicích a v Hluku.

Nominační dokumentaci Jízdy králů experti UNESCO zároveň vyhodnotili jako jedna ze sedmi nejkvalitněji zpracovaných ze všech předložených a výslovně ji dali ostatním státům za metodický vzor. „I tato skutečnost je velkým oceněním a uznáním práce expertů, kteří nominaci po dobu několika let připravovali, a také uznání řídící úlohy ministerstva,“ sdělilo ministerstvo.

Jízdy králů a jejich nominační dokumentace v uplynulém roce posuzoval sbor expertů na nemateriální kulturní dědictví společně s dalšími třiapadesáti návrhy na zápis do Reprezentativního seznamu z celého světa.

Jízdy králů se ocitly na prestižním seznamu UNESCO vedle dalších fenoménů nemateriálního kulturního dědictví z celého světa, z nichž dva mají původ v České republice. Na seznam už se dříve dostal Slovácký verbuňk a Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku.

Jízda králů patří k nejznámějším folklorním zvykům v České republice, její tradici v současnosti udržují v pěti obcích či městech na Uherskohradišťsku a Hodonínsku. Psané záznamyse datují až do roku 1808, obyčej je ale podle všeho ještě starší. Jízda králů se každoročně se koná pouze ve Vlčnově, na dalších místech je periodicita delší - v Kunovicích to je každý druhý rok, v Hluku jednou za tři roky. Ve Skoronicích pořádají Jízdu králů nepravidelně, při významných obecních výročích nebo sjezdech rodáků.

Původ Jízdy králů je nejasný, podle etnografů pravděpodobně navazuje na pohanské iniciační rituály pro dopívající chlapce. Rituály, které oslavovaly nástup blížícího se léta, patří k historii předkřesťanských Slovanů v České republice, na Slovensku, v Polsku či na Ukrajině. Aktéři jízdy, tedy král s doprovodem oblečeni do ženských krojů, pak podle nejznámější verze připomínají uherského krále Matyáše Korvína, který po porážce od vojsk Jiřího z Poděbrad v roce 1469 prchal z bojiště v přestrojení za ženu. Inspirací pro vznik Jízd králů ale bylo nejspíše více, připomínají se třeba družiny výběrčích daní slovanských knížat, které krajem objížděly po žních. Hlavní postavou jízdy je král, kterým bývá chlapec ve věku deseti až dvanácti let. Kromě ženského oděvu je pro něj typická růže v ústech, aby nemohl mluvit a pentle, které zakrývají jeho obličej. Doprovází jej družina mladíků zvaných "legrůti", kteří krále ochraňují a také vybírají výslužku. Jak už označení příslušníků královy družiny napovídá, byli dříve členy doprovodu chlapci, odvedení v daném roce na vojnu. Nyní obvykle na koních jezdí ti, kdo v daném roce dovrší osmnácté narozeniny. V těchto letech se Jízda králů koná jen v několika málo obcích, v minulosti ale byla běžnou součástí života a ještě ve 30. letech minulého století se na Slovácku konala v každé větší vsi. S tím byly spojeny i další dnes už zapomenuté tradice, třeba krádeže krále mezi vesnicemi a jeho následné potupné vykupování. To často provázely i fyzické potyčky. Jízda králů se stala inspirací řady umělců, mezi nimi je neznámější Joža Uprka (1861-1940). O jeho patrně nejznámějším obrazu Jízda králů z roku 1897 kritik Václav Vilém Štech napsal: "Jízda králů je významný kus českého malířství; znamená živnou epochu našeho domácího impresionismu."