Pavlína Jíšová a přátelé: To si piš… (recenze CD)

Složení skupiny Pavlína Jíšové a přátelé se od minulého alba Blázen tančí dál nezměnilo. Zpěvačku Pavlínu Jíšovou dál obklopují dva výborní bluegrassoví muzikanti – kontrabasista Pavel Peroutka ze skupiny Reliéf a Jakub Racek z Monogramu – a také její dcera Adéla Lounková. Vydavatelem nového CD je opět Pavel Peroutka, který však producentské žezlo předal kolegovi Rackovi. Nevím, do jaké míry je to právě Jakubova zásluha, nicméně zásadní rozdíl oproti minulému albu je v tom, že čtveřice tentokrát natáčela bez hostů. A tak zatímco na minulém albu byly jednotlivé písně podpořeny bicími, perkusemi nebo alespoň banjem, tentokrát jsou aranže mnohem střídmější a až na výjimky stojí pouze na souzvuku hlasů, (různých) kytar a kontrabasu. Jedinou výjimkou je v poslední písni Tak nech to být irská píšťala low whistle, na kterou hraje Adéla Lounková.

Modulace vokálů občas směřuje ke country (Dávno), Rackova kytarová hra samozřejmě evokuje bluegrass (To dá se dát), nechybí swingový rytmus (V kůži leoparda) nebo blues (Až budu stará). Přesto je album v první řadě folkové – tedy akustické s výraznou vokální složkou (včetně příjemných, i když nepříliš četných, sborů) a se zaměřením na texty. Jako textařka příjemně překvapí Adéla se zajímavě vystavěnou „dospělou“ písní V kůži leoparda (kterou bohužel Pavel Peroutka odzpíval poněkud nevýrazným hlasem) s nepravidelně rýmovaným refrénem. Kladem jsou také texty Zbyška Rašky včetně jedné z nejvýraznějších písní alba Jsi můj Bůh nebo svatební Nikdo není sám (s originálně vykreslenou postavou kočího, který „jako by z kružnice měl dělat přímku“). Texty samotné Pavlíny Jíšové bohužel stále trpí nadměrným užíváním jednoslabičných slov (To dá se dát), avšak i v nich najdeme zajímavé a vtipné obraty („Obrat musí mít vtip,“ zpívá se ostatně v blues Až budu stará).

Oproti minulému albu působí Pavlína Jíšová a přátelé mnohem víc jako pevně semknutá kapela. To souvisí samozřejmě se střídmými aranžemi bez hostů i se střídáním sólových zpěváků (méně než dřív mám pocit, že by šlo o Pavlíninu sólovou desku). I s minimem nástrojů je však album dostatečně pestré – na jedné straně minimalistická Znáš mě (jen zpěv a akustická kytara, a funguje to velmi dobře!), na straně druhé třeba swingující elektrická kytara ve skladbě V kůži leoparda. Jednotlivé melodie sice sem tam něco připomenou (Nikdo není sám zní tak trochu plíhalovsky), ale spíše náladou, rytmem nebo způsobem zpěvu. Celkově je album velmi vyrovnané a v rámci žánru vkusné. Navíc v době, kdy spousta původně akustických sestav přibírá bicí nebo klávesy, zní sympaticky návrat k téměř čistě akustickému zvuku (střídmé elektrické kytary jsou pouze výjimkou potvrzující pravidlo).

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Pavel Peroutka
Žánr: folk
Celkový čas: 41:25