Mají koncerty začínat přesně? ptáme se osobností

Měly by podle vás koncerty začínat přesně (tedy v hodinu uvedenou na plakátě)? Jaké zpoždění jste ochotni tolerovat?

Michal Prokop: Dá se tolerovat 15–20min zpoždění, ale někdy je to o hodně víc a to už je podle mého názoru neúcta k divákům.

Jaroslav Samson Lenk: Vždycky by měly začínat přesně. Nezačínají-li, může za to buď umělec, manažer, nebo pořadatel. A měli by se tedy před začátkem omluvit. Je-li na vině nehoda či vyšší moc, i tak by se to měl posluchač či divák dozvědět.

Pavla Marianová: Myslím si, že je ideální začít tak pět minut po plánovaném začátku, aby měli možnost v klidu dosednout i někteří opozdilci. Čekání 10 a více minut je už pro diváka někdy nepříjemné, navíc se zlobí na kapelu, která nepřichází. Toto víme z vlastní zkušenosti, kdy jsme s Klíčem byli připraveni včas, ale museli jsme se řídit pokynem pořadatele. Známí se nás pak ptali, co jsme tam tak dlouho dělali. Takže ne vždycky za pozdní začátek můžou muzikanti.

Slávek Klecandr: Mám zkušenost, že není úplně dobré začínat na minutu přesně. S Oborohem jsme se napůl žertem, napůl vážně vždycky ubezpečovali, že začínat s pětiminutovým zpožděním je příliš brzy, protože návštěvníci, kteří přišli načas, se ještě nestačili rozkoukat a vyměnit si pár slov, a s desetiminutovým už moc pozdě. Jako ideální se nám tedy dát před koncertem posluchačům sedm až osm minut ticha. Jedním z důvodů je i to, že v tomto rozmezí stejně ještě přicházejí opozdilci. Na festivalech se ale snažíme být přesní jako hodinky, začít pokud možno přesně ve stanoveném čase a včas, což je ještě důležitější, skončit. Víme, jak je protivné, když někdo svá vystoupení na úkor ostatních natahuje. Pokud nás na samostatném koncertě pořadatel poprosí, abychom začali přesně, nebo naopak se začátkem třeba čtvrt hodiny počkali, ochotně vyhovíme.

Dušan Svíba (agentura Earth Music): Vzhledem k tomu, že se už obecně jaksi automaticky počítá s tím, že se vždycky začíná trochu později, už mi to ani moc nevadí – samozřejmě pokud to je v rámci obecně vžité tolerance, tj. 15–30 minut. Časová prodleva taky závisí na místě koncertu. Pokud je to v klubu, kde si má člověk kam sednout, něco si dát a pokecat s lidmi, tak to až tak nevadí. Horší je, když stojíš v davu, nemůžeš odejít, vidíš, že na pódiu už je všechno připraveno a kapela nikde. Když se pak zpoždění blíží k půlhodině, je to k vzteku. Zpoždění 15–20 minut je tedy tolerovatelné, 30 minut je však maximum.

Ríša Melichar: Vážíme si každého jednoho diváka, který přijde na vystoupení. Ten divák se vzdá spousty dalších možností, jak si užít daný čas, a vybral si právě nás. Očekává, že se mu dostane všeho, co bylo inzerováno, na co byl nalákán. A očekává to v čase, který jsme mu slíbili. Dodržujeme proto začátek uvedený na plakátech, je to slušné. A tolerance zpoždění? Nemáme takovou hranici. Pokud má pořadatel technický problém, snažíme se mu pomoci a ne mu ještě přidělávat nervy. Osobně nemám rád skluz na festivalech, který se nabaluje mnohdy do nečekaných rozměrů. Svědčí to o špatné práci pořadatele a inspice, ale ruku na srdce, nejčastější příčinou jsme my komedianti. Kdyby každý z nás soudně využil vymezený čas a počítal do něj i přídavek, nebyl by problém.

Marek Štulír (Jarret): Bylo by krásné, kdyby se inzerované časy dodržovaly. Pokud chce kapela či pořadatel začít přesně, má v podstatě jen dva způsoby: 1. zamknout sál a nikoho už nepouštět – zásadové, výchovné, leč finančně natolik nevýhodné, že v praxi téměř nevyužitelné; 2. oželet několik prvních, během kterých se diváci usazují a zdraví pokud možno nenápadně, leč  tak nahlas, že si ani bubeník není jistý, co nebo na co hraje. Odpověď tedy zní:  Do půl hodiny je zpoždění obvyklé a téměř všemi tolerovatelné.

Další odpovědi najdete v lednovém čísle Folk & country.