Zuzana Lapčíková Kvintet: Rozchody návraty (recenze)

Zlínská rodačka Zuzana Lapčíková, absolventka hry na cimbál na brněnské konzervatoři a etnologie a hudební vědy na Masarykově univerzitě dokázala už před lety na společných albech s pianistou Emilem Viklickým, že její hudební svět nekončí hranicemi moravského Dolňácka. Ještě více rozvinula jazzové cítění na moravsko-romském albu Černobílá, které v roce 2006 natočila s kontrabasistou Josefem Fečem, a naplno se tyto její snahy rozvinuly na prvním albu jejího aktuálního Kvintetu, sbírce přearanžovaných vánočních a adventních písní Marija Panna přečistá (2010). Jakkoli šlo o jednu z nejsilnějších českých desek předminulého roku, duchovní téma skupinu přece jen malinko svazovalo. Novinka Rozchody návraty tak poprvé představuje Kvintet Zuzany Lapčíkové jako skupinu naprosto svobodnou, rozvolněnou i pravidelně swingující, improvizují i ukázněnou tam, kde je to třeba.

Pomineme-li dvě Janáčkovy skladbičky (které však do kontextu alba výtečně zapadají), skládá se kolekce z variací na lidové motivy. Nelze hovořit přímo o lidových písních, protože autorský zásah Lapčíkové a jejích kolegů (Josef Fečo, Ondrej Krajňák, Kamil Slezák) je značný. Z folkloru zůstaly texty – Lapčíková jako „žena z regionu“ precizně vyslovuje a moduluje svůj hlas – a základní melodické motivy. Instrumentální mezihry (které ve většině písní výrazně převažují nad zpívanými pasážemi), harmonizace, aranže a rytmus jsou dílem skupiny a především její kapelnice.

Kvintet je kapelou výborných a rovnocenných osobností. Lapčíková se v něm představuje výrazněji jako zpěvačka než hráčka a cimbál, jakkoli přítomný a důležitý, ustupuje v jednotlivých skladbách především klavíru a saxofonu. Pianista Krajňák mistrovsky využívá celé klaviatury – od nejvyšších poloh v Janáčkově Vzpomínce až po basování, které hraje výraznou roli například v písni Škoda, že můj milý. Saxofony Rostislava Fraše načrtávají melodii v předehrách, vedou dialog se zpěvem, ale dostanou prostor i v sólech (závěrečná verze písně Polajko, polajko). Zatímco Fečův kontrabas svým tempem udržuje téměř od začátku do konce desky nutné napětí a žene celek kupředu, bubeník Kamil Slezák si užívá rytmických proměn – včetně exotických výletů kamsi na západní polokouli – a dostane prostor i k výrazným sólům (nečekaně například v písni Dobrú noc).

Klíčovou roli na albu hraje také práce s dynamikou: nejen od skladby ke skladbě (proti komornějším pasážím stojí například mohutný zvuk písně Šla má milá pro vodu), ale i v rámci jednotlivých písní. V okamžiku, kdy saxofon s bicími znějí – řečeno s nadsázkou – gershwinovsky bigbandově, volí dynamičtější vyjádření i sama zpěvačka.

Rozchody návraty jsou studiová nahrávka, avšak z jednotlivých skladeb je slyšet radost z hraní a především z improvizace. Lze předpokládat, že na koncertě si kapela dovolí například osmiminutovou píseň Navrátilec natáhnout na ještě delší stopáž. I kdyby však muzikanti živě přehráli písně tak, jak je zaznamenali na desku, jistě by mnoho posluchačů považovalo sóla za improvizovaná a odměnilo je zaslouženým potleskem. Stejně důležité však je, že i po nejuvolněnějších pasážích se hudebníci dokážou ukázněně vrátit k základnímu motivu, a držet tak skladbu v logickém tvaru.

Albem Rozchody návraty došla Zuzana Lapčíková coby svobodomyslná muzikantka na svůj dosavadní vrchol. Kvintet je regulérní jazzová kapela, která si folklorní motivy bere pouze jako základní zdivo, na kterém buduje stavby svých skladeb. Erudovaná kapelnice, s folklorním prostředním východní Moravy od dětství spjatá, stejně jako čtyři ostatní skvělí muzikanti, jsou však garanty toho, že výsledek zní důvěryhodně, kompaktně a – minimálně s ohledem na českou scénu – velmi progresivně.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Supraphon
Žánr: jazz/moravské lidové písně
Celkový čas: 64:11

(Článek vznikl pro časopis Crossroads)