Wör a Kongero – důvěra a sympatie jako klíč ke spolupráci

Lotta Andersson v rozhovoru zdůrazňuje, že klíčovou roli pro vznik společného projektu sehrál lidský rozměr setkání – osobní sympatie a důvěra mezi hudebníky. Pro Kongero, které pracuje jako čtyřhlasý vokální soubor s jasnými limity danými hlasovým obsazením, znamenala spolupráce „další vrstvu možností“, jak rozšířit dynamiku i barevnost hudby. Důležitá byla také atmosféra: uvolněné zkoušky, inspirativní prostředí a pocit společné cesty, nikoli tlaku na výsledek. 

Výchozím materiálem byly staré vlámské zpěvníky, jejichž písně členové Wör sami zpívat nemohou, a proto je nabídli členkám souboru Kongero k dalšímu zpracování. Někde šlo jen o překlad textů, jinde o jejich úpravu nebo dokonce o vznik zcela nových slov. Proces byl záměrně svobodný, bez snahy o historickou rekonstrukci. Na albu se tak potkávají vlámské i švédské skladby, včetně instrumentálních kusů využívajících „mouth music“, tedy hlasové napodobování instrumentálních melodií, které Kongero označuje jako tralla. 

Zásadním tématem se stala práce s texty a příběhy ukrytými ve starých písních. Pieterjan popisuje, že když máte k dispozici konkrétní vyprávění – například o rytíři a dámě – proměňuje to celý způsob aranžování. Hlasy Kongero fungují jako samostatné barevné vrstvy, které mohou hudbu rozšířit až do „orchestrální“ podoby, jindy jsou naopak pevnou součástí rytmické či melodické struktury. Výsledkem je zvuk, který nepůsobí jako dvě kapely vedle sebe, ale jako jeden organický celek.