Trilok Gurtu: Bubnování v indické hudbě je melodické

Rozhovor s indickým perkusistou Trilokem Gurtu 

Jak začala vaše spolupráce s Arke String Quartetem? 

Hudebníci z Arkè Quartetu mi zavolali, že by chtěli udělat společný projekt. Jenže já jsem měl v té době hodně práce, takže jsem to nemohl hned přijmout. Pak jsem je ale slyšel hrát – a tehdy jsem si řekl, že s tímhle bych mohl něco podniknout. A hned první koncert to potvrdil. Bylo to moc fajn a věděli jsme, že si hudebně rozumíme. Od té doby spolu hrajeme pravidelně. A konkrétně s houslistou Carlem Cantinim spolupracuju už jedenadvacet let. Hrál i v mých dalších projektech a většinu svých desek nahrávám s ním.  

Jaké to je, spolupracovat jako bubeník se čtyřmi hráči na melodické nástroje? 

Můj nástroj je také velmi melodický. Protože indická hudba je silně melodická, i bubnování je v ní melodické. Tabla, indické bubny, mají svůj vlastní jazyk, který je také plný melodie. Vyrůstal jsem s melodií – moje maminka byla výborná zpěvačka, stejně jako můj učitel hudby. Melodie je pro mě od začátku zásadní, i když rytmus je samozřejmě také důležitý. Mým nástrojem jsou bicí, perkuse, tabla. A právě skrze ně vyjadřuji i melodii a kompozici. Když se zeptáš pianisty nebo saxofonisty: „Jsi melodický hráč?“, možná odpoví ano. Ale já říkám: „Nejsem jen melodický – jsem i rytmický hráč.“ Hudba je totiž složená ze všech těchto prvků. A když chybí některý z nich, hudba přestává být stabilní.  

„Vyprávějí“ vaše tabla také příběhy? 

Ano, vyprávějí. Hudba sama o sobě je příběh a tabla jsou nástroj, kterým jej vyjadřujeme. Hudba je způsob, jak zahraješ motiv, jak improvizuješ, jak přecházíš z jednoho tématu do druhého. Má svou gramatiku, dynamiku, a tak vyprávíš příběhy. Právě z vyprávění příběhů vzniká improvizace – vezmeš motivy a vytvoříš z nich skladbu. To se děje v klasické i indické hudbě, kde malé motivy rostou a rozvíjejí se v rozsáhlé celky. To je umění. Nejde jen o to, co se naučíš ve škole, musíš to žít, milovat to, co děláš, a rozumět tomu. Tak můžeš vyprávět příběhy i v těch nejmenších skladbách. Může to být třeba o ptákovi, kterého slyšíš, o šumění stromů nebo o projíždějícím vlaku… Je to motiv, nikoli doslovná realita.     

Jaký význam má pro vás vnitřní ztišení a soustředění při hraní hudby? 

Aby člověk mohl hrát hudbu, musí být vnitřně usebraný. Musí být ponořený, musí si to užívat. Když jsem hrával s mámou, lidé z jejího okolí často říkali, že hudba je nejblíž Bohu. A že my jsme Bohu velmi blízko. Takový byl jejich pohled na hudbu a důvod, proč ji hráli. Je to něco velmi silného. Proto říkám, že člověk musí být co nejvíc vnitřně ztišený.  Dnes je to těžké – letět někam, odehrát koncert, udělat zvukovou zkoušku, a přitom se opravdu snažit lidem něco sdělit. Ale i publikum se musí učit. Pokud jim budeme nabízet hloupou hudbu, stanou se z nich hloupí posluchači. Je důležité nabízet kvalitu. Snažím se o to. Jsou lidé, kterým se moje hudba třeba nelíbí – a to přijímám a respektuji.   

Na Maratonu hudby v Brně budete hrát také sólově. V čem je takový koncert jiný než vystoupení s vaší kapelou nebo se smyčcovým kvartetem? 

Můžu udělat tolik chyb, kolik chci. Nikdo tam není, aby mě opravil. Ale vážně… Bude to koncert, ve kterém pracuji s pěti elementy. Země, oheň, prostor, voda, vzduch. Takto to pojímám. Vychází to z moderní Indie, ale také z Afriky, z mého životního stylu, z celého mého života. Od dětství do současnosti. Ten příběh bude zasazený do moderní doby – bude tam i Bartók, elektronika… Bude to velký příběh mého života.