Trampská píseň: World, nebo Czech music? (2. část)

První část přednášky najdete zde.

Přistupme nyní k naší analýze. Zjistili jsme, že v téměř polovině trampských písní najdeme slovo dál, dálka nebo dálava. Ve čtvrtině písní je řeč o cestě a v dalších o stezkách a jiných komunikacích a v téměř každé čtvrté písni slyšíme slovo svět – tedy předobraz jakési „world“ music. Exotiku evokují výrazy jako řeka, hora a především moře. Ve 13 % písní se zpívá o námořnících a také o whisky jakožto exotickém nápoji; v každé desáté trampské písni se objevuje kapitán a také přístav.

Nejčastější zmiňovaným zeměpisným pojmem není Sázava ani Okoř, nýbrž Oklahoma. Opakovaně se v písních objevují také Jokohama a Montana – patrný je tedy zájem o západní i východní polokouli. Scházejí však evropská letoviska, považovaná zřejmě za příliš tuctová. A tak místo Paříže nebo Dolomitů trampové zpívali o Coloradu, Arizoně nebo tichomořském Guadalcanalu. V písních vystupují Japonečky, Malajky nebo Mexikáni. Znalec zeměpisu samozřejmě zbystří a podotkne, že jižní polokoule dostává nafrak a že překročení rovníku představovalo pro trampy zřejmě tabu. Jenže stačí si pozorně pročíst písňové texty a zjistíme, že souhvězdí Jižní Kříž se v písních objevuje stejně často jako pozemská rekordmanka Oklahoma.

Všimněme si dále toho, že trampští autoři užívají i apelativa, která evokují exotické kraje. Vedle nápojů whisky a brandy najdeme v textech opakovaně sakuru, savanu a ještě častěji prérii. Pouze jeden výskyt jsem zaznamenal u slov gejša, dolar, hacienda či šakal, avšak i ona bych označil za typicky trampská.

Nelze si samozřejmě nalhávat, že trampské písně pojednávají v první řadě o cestování, dálkách či o vysněných exotických krajích. Nejčastěji zmiňované substantivum – píseň či písnička – naznačuje, že hlavním cílem trampských písní je sama píseň; jde tedy o jakýsi zálesácký lartpourlartismus (umění pro umění). Na druhém místě zaznamenáváme podstatné jméno děvče či dívka a jejich zdrobněliny – dalším nosným tématem je tedy láska, ať už v romantické platonické formě, či v podobě krutě naturalisticko-erotické. Přidáme-li k písním o dívkách texty o holkách, holčičkách – nebo dokonce gejšách – dostaneme tento ženský okruh suverénně na první místo. Až poté následují už zmíněné dálavy a další cestovatelská témata.

Přesto je zřejmé, že vzdálené kraje trampy už v dobách vzniku žánru přitahovaly. Jak jsme si již ukázali, tehdejší autoři ani interpreti neměli příliš mnoho možností poznat skutečnou exotickou hudbu. A tak si ji vytvářeli po svém. Hráli hru na kovboje a námořníky, opěvovali květ sakury, majestátného soba cariboo nebo indiána v keňu v dobré víře, že cosi šlechetného z těchto zástupců flory, fauny a domorodého obyvatelstva ulpí i na nich. Stavěli totemy, aniž by v rozborech kmenového života konkurovali pozdějším pracím Clauda Lévi-Strausse. Nechali lkát tmou ukulele, aniž by měli možnost slyšet skutečné havajské kapely. Představovali si šíp letící savanou, aniž by tušili, jaká hudba může na skutečné savaně letící šíp doprovázet.

Ve všem tomto snažení byla trampská píseň naivní, avšak dodejme, že sympaticky naivní. Už ve 20. a 30. letech se v ní odrážela touha suchozemců po moři, touha Středoevropanů po dalekých krajích, po stepích Severní Ameriky, ostrovech Japonska, po dálném severu i Tichém oceánu. Tramping nevymizel ani dnes. Trampské kapely dál zpívají o dívkách a ženách. Dál je pro ně klíčovým slovem píseň. Neubylo cest, jen možná přibylo kolejí. Trampy už dnes nenosí koník, ale vozí je auťák, tirák, kamion, případně pějí ódy na jízdní kolo. Slyšel jsem trampské písně o počítačích a esemeskách a – proč jim nevěřit? Vždyť to jsou témata, která zbytek trampské komunity v dnešní době zajímá. Na druhou stranu – kdyby dnešní tramp složil skladbu o gejše v Jokohamě nebo o kovbojích v Oklahomě, věřit mu nebudu. Co patřilo před 70 lety k pilířům žánru a co dnes můžeme vnímat jako odraz zvláštního stavu tehdejší necestovatelské společnosti, nemohu dnes označit jinak než jako vyčpělé klišé.

Patří tedy trampské píseň mezi world music? Z muzikologického hlediska určitě ne. Ani rozbor textů nám k této klasifikaci nepomůže, protože world music stojí na tématech textů až na jednom z posledních místech. Přesto jsem přesvědčen, že po několik desetiletí u nás trampská píseň fungovala jako náhražka něčeho, čemu se v té době ještě world music neříkalo a k čemu našinec neměl přístup. Ať už vinou chybějící technologie nebo nemožnosti vycestovat z ekonomických či politických důvodů. Trampskou píseň tedy nelze označit za kořen české world music. Ovšem za kořen českého zájmu o world music ji rozhodně považovat můžeme.