The Pale: Byli jsme jiní než ostatní

Rozhovor s Matthewem Devereuxem a Shanem Wearenem z irské skupiny The Pale uvedeme ve čtvrtek 28. ledna od 19.15 v pořadu Jak se vám líbí. Zde je několik úryvků:

Na začátku 90. let vás s vašimi prvními nahrávkami pomohl manažer slavných U2 Paul McGuiness. Jak se to přihodilo?

Matthew: Svou první nahrávku jsme si vydali úplně sami. Natáčeli jsme ji v jednom malém studiu, vydali jsme ji na kazetě, ale prodávala se velmi dobře. Paul McGuiness nás pozval k sobě a dal nám peníze, abychom natočili další desku. Určitě nám pomohl, ale tím hlavním důvodem našeho úspěchu bylo, že jsme byli originální, jiní než ostatní. V Irsku nebyla jiná kapela, která by zněla jako my a Paul to pochopil a pomohl nám. Pomohl nám otevřít dveře.

Shane: Myslím, že když Paul McGuiness slyšel naši kazetu, ocenil určitě také Matthewovy texty, to, co se snaží svými písněmi vyjádřit. Nebyly to totiž texty o nejběžnějších věcech, jako jsou láska nebo bolest. Zpíval o společenské situaci, o problémech irské společnosti. Když posloucháte Matthewovy texty, noříte se do hloubky problémů a děláte si v hlavě úplný obraz toho, o čem zpívá. V jeho textech nenajdete jednostranné pohledy. Ty písně jsou plné metafor, plné otevřených a zavřených dveří…

Matthew, v čem spočívá originalita vašich textů?

Matthew: Ve svých textech občas používám něco jako lidové příběhy nebo pohádky. Tady u vás mě třeba zaujala pohádka o Otesánkovi. Uvědomil jsem si, že podobné příběhy můžu použít a naroubovat je na aktuální situaci. Hovořit v takových metaforách je u nás v Irsku jeden ze způsobů, jak můžete oslovit lidi a nabídnout jim aktuální témata, protože o některých věcech se nedá hovořit přímo, aniž byste tím popudili publikum. A přitom jsou to věci, s kterými zásadně nesouhlasím a o kterých chci zpívat.

Slavili jste úspěchy také v Turecku. Jste tam stále populární?

Matthew: Deset let po našem úspěchu v tamních hitparádách se jedna turecká kapela rozhodla vypůjčit si jednu naši píseň a upravit si ji. Byla to velmi populární kapela, která například reprezentovala Turecko v soutěži Eurovize. Převzali melodii, ale změnili můj text. Jenže pro nás je důležitá kombinace hudby, kterou skládá Shane, a textů, které píšu já, a to se nedá od sebe oddělit. A teď si představte, že oni to udělali, měli z toho velký hit a nikdy navíc neuvedli, že je to naše píseň. A největší ironie je, že tuto píseň pojmenovali Palavra, což v turečtině znamená Lži. Nezeptali se nás na svolení a vlastně lhali už tím, že tu píseň prohlašují za svou. Pro celou jednu generaci tureckých teenagerů je to píseň té kapely. Navíc v posledních letech vznikly třeba metalové úpravy té písně – a proč ne, ale nikdo se nás na to neptá. Když jsme pátrali po penězích, které bychom z těch nahrávek měli dostat, nikdo nic nevěděl. Prostě peníze zmizely. To je součást našeho úspěchu v Turecku, Izraeli a dalších zemích.