The Garifuna Collective: S hudbou v krvi

Rozhovor s Alem Ovandem ze skupiny The Garifuna Collective

Jak jste se vy osobně dostal k hudbě?

My Garifunové jsme šťastní, že máme tak bohatou kulturu. Každý z nás od mládí přemýšlí, jakou roli bude v našem společenství hrát. Já jsem vyrůstal mezi lidmi, pro které byla velmi důležitá hudba. A hudba je důležitou součástí kultury Garifunů. Od dětství jsem kolem sebe slýchal zvuky bubnů, typické rytmy a písně. S hudbou v krvi jsem tedy vyrůstal a dnes s ní jezdím po světě.       

Skupina The Garifuna Collective na svým nahrávkách spolupracuje s producentem Ivanem Duranem. Jaká je jeho role?

Ivan je majitelem hudebního vydavatelství Stonetree Records. Upozornil svět na naši hudbu tím, že se ji rozhodl zdokumentovat. Při samotném natáčení nám pomohl s kontakty na různé hudebníky a další spolupracovníky a spoustu věcí nám usnadnil. Pomáhal nám přemostit všechny propasti, které se na naší cestě vyskytly. Má obrovský talent spojovat lidi a přivádět projekty, které si vysní, k životu. V případě alba Wátina s Andym Palaciem dal dohromady lidi různých profesí, autory, interprety a další. Všechno tedy zorganizoval a zároveň měl spoustu kontaktů do zahraničí. Postaral se tedy o to, aby naši hudbu slyšeli ti správní lidé. Představoval tedy pro nás velkou pomoc a tuto roli hraje dodnes.   

Podílí se i na hudební složce písní?

Ano, Ivan je také dobrý hudebník. Nahrál nám spoustu basových a kytarových linek. U naší hudby nejsou žádná striktní pravidla. Když máme ve studiu dobrého kytaristu, není problém jej požádat, aby do nahrávky něco sám za sebe přidal. Stejně tak já například zvučím ve studiu a zároveň nahrávám basu i kytaru, prostě dělám, co je zrovna třeba. Je to všechno kolektivní práce. Vždyť si také říkáme Garifuna Collective. Naši hudbu tedy vytváříme všichni společně. Naším cílem je, abychom všichni cítili totéž a aby stejné pocity z naší hudby měli i naši posluchači. Vždy tam musí být emoce, které předáváme dál.   

Jak vznikají vaše písně?

Když tvoříme novou hudbu, vycházíme od základní melodie, kterou zpíváme. Texty písní se často odvíjejí od starých příběhů. Jakmile tedy máme text písně a její melodii, přidáváme rytmus. Může to být rytmus paranda, gunjai, punta nebo jiné. Zatímco zpěv a bicí jsou jasně dané, kytara může experimentovat. Naše tradiční hudba totiž stojí na zpěvu a perkusích, jako jsou maracas nebo dřívka, zvaná claves. Základem je tedy rytmus a zpěv a k tomu jako nový prvek přidáváme kytaru.   

Vaše zatím poslední album Aban vzniklo v roce 2019. Připravujete něco nového?

Připravujeme nové album, rádi bychom je vydali příští rok, ale trochu nás zbrzdila pandemie covidu. Máme ale už napsaný nějaký nový materiál, zkoušíme dávat dohromady melodie a texty. Mimochodem toto je náš první koncert v Evropě po covidu. A jsme moc rádi, že tady můžeme být.