Slyšte, lidé!: To nejlepší ze světové scény 2010

Longital: Teraz (Slnko Records)

Pořad zahájíme představením nejlepšího loňského alba ze Slovenska. Jmenuje se Teraz a natočilo je bratislavské duo Longital. Tvoří je kytarista Daniel Salontay a baskytaristka a zpěvačka Shina, které doplňuje jejich „elektronický přítel“ Xi-di-nim, laptop s předtočenými zvukovými samply. Longital, považovaní za jednoho z nejzajímavějších zástupců slovenské alternativní scény, mají na svém kontě několik řadových desek, remixové album Revoyaged, koncertní nahrávku Long Live! a loni tedy přišli na trh s novým studiovým CD Teraz. Hudba Longital stojí na kombinaci živě hrané kytary a baskytary, samplovaných zvuků a dvojhlasu obou protagonistů. Jednotlivé písně jsou zpravidla delší, mají kolem čtyř až pěti minut, a tak se v nich hudební nápady mohou dostatečně rozvinout. Longital hrají nepopsatelný styl, který částečně vychází z poetického rocku Deža Ursíniho, částečně z nejnovějších trendů ve folku a elektronické hudbě. Se svými písněmi úspěšně koncertují nejen po celé Evropě, ale za sebou mají i povedené turné po Spojených státech.

Arcade Fire: The Suburbs (Merge Records)

Kanadští The Arcade Fire navazují na to nejlepší z tradice amerického alternativního roku. Loni vydali své třetí album s názvem The Suburbs. Kapela, která na sebe poprvé upozornila před pěti lety, je důkazem toho, že i nekomerčně se tvářící hudba může ve světě zabodovat. The Arcade Fire se dostali na první příčky hitparád například ve Velké Británii i ve Spojených státech. V čele sedmičlenné sestavy stojí manželé Wim Butler a Régine Chassagne a spolu s nimi Wimův bratr William Butler. Aktuální album skupina natáčela s producentem Markusem Dravsem, který spolupracoval také s Islanďankou Björk nebo se skupinou Coldplay a podílel se už na minulém CD Arcade Fire.

Bobby McFerrin: VOCAbuLarieS (Emarcy)

Jeden z nejlepších amerických vokalistů se narodil v březnu 1950 v New Yorku. Jeho otec Robert McFerrin byl prvním Afroameričanem, který zpíval v Newyorské metropolitní opeře a právě po něm tedy syn podědil pěvecké nadání. I když chtěl být původně knězem, rozhodl se Bobby později pro dráhu muzikanta. A přestože začínal jako pianista, po celý život se zdokonaluje ve zpěvu a dnes platí za opravdového mistra ve svém oboru. Jeho loňské CD VOCAbuLarieS je postavené na kráse lidského hlasu, a to sólového, sborového i uměle násobeného. Obsahuje spíše rozsáhlejší vokální skladby, postavené ve velké míře na improvizaci. Nálada jednotlivých kompozic sahá od inspirace africkou hudbou až k melodiím jakoby muzikálovým.

Cheikh Lô: Jamm (World Circuit)

V Senegalu usazený rodák z Burkiny Faso Cheikh Lô hraje na kytaru a na bicí, zpívá, skládá hudbu a hovoří se o něm jako o jednom z mála umělců černého kontinentu, kteří se vymykají všem žánrovým škatulkám. Světu se představil v roce 1996, tedy v době, kdy západní publikum znalo senegalskou hudbu jen prostřednictvím jeho slavnějšího krajana Yousou N’Doura. Zatímco ten vycházel především ze stylu mbalax, Lô se od počátku orientoval na směs různých žánrů. I díky tomu si vysloužil uznání od odborné veřejnosti i fanoušků po celém světě a právem se může chlubit třeba Řádem lva od senegalského prezidenta.

Médéric Collignon: Shangri-Tunkashi-La (Plus loin)

Francouzský trumpetista Médéric Collignon vyrostl na hudbě jazzrockových skupin Weather Report a Mahavishu Orchestra, na Milesi Davisovi a Franku Zappovi a dnes razí zásadu, že rock je sice hudba jednoduchá, ale díky přesahům k vážné hudbě a jiným kulturám se s ní dají dělat zajímavé věci. Collignon působil v Paříži v respektovaném Národním jazzovém orchestru, ale vedle toho se věnuje vlastním projektů na hraně undergroundu. Jeho druhé sólové album, které vyšlo loni, se jmenuje Shangri Tunkashi-La a obsahuje především úpravy skladeb Milese Davise z jeho elektrického období.

Tom Jones: Praise & Blame (Universal Music)

Sedmdesátiletý Tom Jones sáhl na své novince Praise & Blame po starých rokenrolech, blues, spirituálech a gospelech. I když je původem Velšan, zpívá zhostil se afroamerického repertoáru tak dokonale jako nejčernější bluesman z Delty Mississippi. Album, jehož název lze do češtiny přeložit jako Chvála a vina, je nejen poctou klasikům americké hudby, ale především hlubokým vyznáním.

Robert Plant: Band Of Joy (Universal Music)

Dvaašedesátiletý Robert Plant, někdejší zpěvák hardrockových Led Zeppelin, se loni vrátil s novým albem, které nazval Band Of Joy a na které vybral silnou kolekci 12 převážně bluesových písní. Až na jednu výjimku se jedná o skladby převzaté nebo tradicionály, často s duchovním poselstvím – tím má album blízko k Jonesově kolekci. Ke kořenům se Plant vrací i názvem svého nového alba. Band Of Joy byl totiž název jeho kapely, která fungovala s přestávkami od 60. do 80. let a kterou v souvislosti s novým albem obnovil.

UNITE: A Gathering Of Strangers (Real World/Indies Scope)

Pod hlavičkou UNITE se skrývají dva členové mezinárodní formace Transglobal Underground Tim Whelan a Hamid Mantu spolu s řadou zajímavých hostů. Jedním z nich je například skupina Balkan Fanatik z Maďarska, která propojuje domácí lidovou hudbu s irskými a skotskými fragmenty a s elektronickými nástroji. Ze Sofie se na projektu podílela Yanka Rupkina, jedna z nejslavnějších zpěvaček Bulharska věnujících se tradiční folklórní hudbě. Dále se k projektu připojil anglický písničkář Jim Morey, Stuart Staples ze skupiny Tindersticks, členové polské skupiny Warsaw Village band, irský držitel řady cen Martin Furey a řada dalších. Album A Gathering Of Strangers se zaměřuje na proměny hudby v exilu, emigraci, prostoru a čase a vedle samplů a ukázek hudby opravdu z celého světa obsahuje ve dvou písních také hlas našich Voskovce a Wericha.

Peter Gabriel: Scratch My Back (EMI)

Peter Gabriel své nové album nazval Scratch My Back a sestavil je z písní svých kolegů, jako jsou Neil Young, David Bowie nebo skupina Radiohead. Gabrielovy úpravy jejich skladeb jsou klidné, naprosto oproštěné od rytmů. Klasické rockové nástroje, tedy elektrická kytara, baskytara a bicí, zcela chybí.

Joanna Newsom: Have One On Me (Drag City)

Mladá americká harfenistka a zpěvačka začínala s křehkou folkovou hudbou, ale už na svém druhém albu Ys z roku 2006 si vyzkoušela i spolupráci s velkým orchestrem a náročnější hudební formy. Joanna Newsom pochází z Kalifornie a zanedlouho oslaví 29. narozeniny. Platí za – na svůj věk – vyzrálou autorku a také za respektovanou textařku, a tedy za jednu z nejzajímavějších písničkářek počínajícího tisíciletí. Její písně mají intimní atmosféru, kterou posilují tiché tóny zpěvaččiny harfy. Její loňské trojalbum se jmenuje Have One On Me a obsahuje skladby o průměrné délce 6–8 minut, tedy opět spíše náročnější repertoár.