Slyšte, lidé! – Novinky jazzových zpěvaček

Pořad zahájíme ukázkou z nového alba interpretky, která sice žije u nás, ale pochází z amerického státu New York. Tonyu Graves známe jako zpěvačku skupiny Monkey Business a spojenou ji máme především se současnou taneční hudbou. Nicméně Tonya Graves vyrostla na jazzu a nyní se k tradičním žánrům, jazzu, blues a okrajově také ke country, vrací na svém druhém sólovém albu Back To Blues.

Do minulosti se na svém nejnovějším albu ohlíží americká zpěvačka Cassandra Wilson. CD vyšlo v dubnu, jmenuje se Coming Forth By Day a interpretka jím připomíná 100 let od narození slavné Billie Holiday. Dramaturgie alba s tím souvisí – jsou to z velké většiny písně, které měla Billie Holiday v repertoáru. Jediná původní skladba se jmenuje Last Song For Lester a Cassandra Wilson ji věnovala velké lásce velké zpěvačky, saxofonistovi Lesteru Youngovi. Pozvání do studia dostali hráči jako kytarista T-Bone Burnett, klávesista alternativně rockové skupiny Yeah Yeah Yeahs Nick Zinner nebo rytmika z kapely The Bad Seeds Nicka Cavea – bubeník Thomas Wydler a baskytarista Martyn Casey.  

Žena, která v jazzu zpívá, zpravidla nehraje na žádný nástroj. Přesto i toto klišé má své výjimky a nejsou to zdaleka jen zpívající pianistky. Američanka Terri Lyne Carrington je především bubenice a zpěvu se věnuje pouze příležitostně. Ovšem intenzivně. V roce 2011 například iniciovala album The Mosaic Project, na kterém se vedle ní sešlo několik dalších jazzových zpěvaček různých generací – například Dianne Reeves, Dee Dee Bridgewater, Cassandra Wilson, Sheila E, Gery Allen, Ingrid Jensen, Gretchen Parlato nebo Esperanza Spalding. Album získalo v roce 2012 cenu Grammy v kategorii jazzového zpěvu. O čtyři roky později vzniklo pokračování Love And Soul s dalšími interpretkami jako Natalie Cole, Chaka Khan nebo Nancy Wilson, album orientované tentokrát spíše na rhythm&blues. „Duke Ellington říkal, že jazz znamená svobodu vyjádření a není nic ponižujícího hrát hudbu k tanci,“ říká bubenice.  

Americká pěvačka Sarah Tolar vystoupila v Česku v roce 2013 v rámci koncertní série Jazz do regionů. Na turné zpěvačku doprovodili čeští muzikanti – kontrabasista Lukáš Kytnar a bubeník Roman Vícha. Záznam koncertu z ostravského komorního klubu vyšel u nakladatelství Carpe Diem. Sarah Tolar studovala jazz na University  of  North  Texas. Potom se přestěhovala  do  New  Yorku,  kde  se  věnuje  své  hudební  kariéře.

Martina Fišerová v minulosti vystupovala s Kamilem Střihavkou a jeho kapelou Leaders!, spolupracovala s Hanou Hegerovou nebo skupinou Jasná páka, s bigbandem pod vedením Milana Svobody vystoupila na Tchaj-wanu a ve Vietnamu. Podílela se na albu baskytaristy Jaryna Janka Ty lidi a věnuje se také psaní poezie nebo muzikoterapii. V roce 2012 jí vyšlo album Clearing Fields, na kterém pracovala společně s americkým varhaníkem a pianistou Brianem Charettem. Ke spolupráci s ním se vrátila i na aktuální desce Shift, kterou dokončila během svého dlouhodobého pobytu v New Yorku. Vedle Martiny Fišerové a Briana Charetta na albu účinkují například slovenský bubeník Dano Šoltis, kontrabasista Tomáš Baroš a už zmíněný baskytarista Jaryn Janek.  

Dánka Cæcilie Norby své nejnovější album Just The Two Of Us natočila v duu se svým manželem, švédským basistou a violoncellistou Larsem Danielssonem, který na této nahrávce navíc hraje také na kytaru, perkuse a marimbu. Sama zpěvačka si v některých momentech vypomáhá hrou na buben udu nebo svůj zpěv podbarvuje hrou na sansulu, africký nástroj podobný u nás známější mbiře nebo kalimbě.  

Americká zpěvačka Dianne Reeves pochází z Detroitu – narodila se tam v roce 1956. Vyrůstala v Denveru a potom dlouho žila v Los Angeles. V rozhovoru pro časopis Harmonie vysvětluje: „Žila jsem v Los Angeles opravdu dlouho, skoro 20 let jsem v podstatě strávila každé tři měsíce střídavě v Los Angeles nebo v New Yorku. Ale hodně času trávím na turné po celém světě a nakonec jsem se vrátila do Denveru, kvůli kvalitě života, která je tu fantastická. Je to velice poklidné místo, dost velké na to, aby nabízelo bohatý kulturní život, ale dost malé na to, aby nebylo příliš intenzivní a bláznivé. Tady když ráno vstanu, projdu se a vím, že mě čeká dobrý den. Turné jsou pro mě docela hektická, člověk to na sobě cítí, takže odsud mohu cestovat, kam chci, a s internetem mám přístup ke všemu co potřebuji.“ Dianne Reeves je sice považována za jednu z nejlepších jazzových zpěvaček současnosti, ale blízko má i k jiným žánrům. V 80. letech nějakou dobu pravidelně vystupovala s americkým zpěvákem a skladatelem Harrym Belafontem, se kterým se věnovala tomu, co dnes nazýváme world music. V roce 1987 jako vůbec první zpěvačka začala nahrávat pro jazzovou značku Blue Note, která v tomto žánru dodnes patří ke špičkám, a její nejnovější album Beautiful Life vyšlo u dalšího důležitého vydavatelství, Concord.

V únoru 2015 vyšlo album Wallflower kanadské interpretky Diany Krall. Kolekci plnou převzatých balad chtěla zpěvačka vydat už v roce 2013. Kvůli nemoci však musela práci odložit, a tak se nahrávka dostala na pulty se zpožděním. Diana Krall se rozhodla přezpívat písně, které pro ni byly důležité v době dospívání a kterým teď dala jazzový nádech. Najdeme mezi nimi skladby od skupin Eagles, Crowded House nebo od Lindy Ronstadt.

Albánština má pro nás přídech něčeho exotického, málem blízkovýchodního. Na rozdíl od řečtiny, která také tvoří samostatnou větev indoevropské rodiny, v ní sotva najdeme důvěrně známé slovní základy. Slovník albánského jazyka ovlivnila jak turečtina, tak jihoslovanské jazyky. Vedle vlastní Albánie se albánsky hovoří nejen v Kosovu a Makedonii, ale významné albánské menšiny žijí také v Řecku nebo v Itálii. Malým exkurzem do albánského písňového folkloru je nové album ve Švýcarsku usazené 34leté albánské zpěvačky Eliny Duni, která se pokouší propojit tradici své vlasti s jazzovým jazykem. Výsledkem sice není žádná žánrová revoluce, nicméně měkce vyslovovaná albánština se s klavírní hrou Colina Vallona pojí až překvapivě lehce. Dvě písně na albu jsou umělé, ostatních deset je lidových. Z toho jedna pochází z Kosova, jedna z prostředí Arvanitů, což je albánská menšina v Řecku, a jedna od Arbëreshtů, albánsky mluvící minority v Itálii. Témata písní – booklet alba naštěstí obsahuje překlady do angličtiny – jsou taková, jaká známe z folkloru obecně – stesk po matce, milostná lyrika, stříhání ovcí – to bude v písni, kterou vám pustím – a především melancholie, smutek, odloučení… Však také zpěvačka shrnuje téma alba jako „písně lásky a písně exilu“. Tomu odpovídá i styl zpěvu. Není třeba rozumět textům. I z exotické albánštiny pochopíme, jaké pocity se písněmi sdělují. Elina Duni má příjemný hlas, který sice nerozeznáme na první poslech, ale který by dokázal emoce skryté v písních hravě vyzpívat i a cappella.  

Zpěvačka Ida Sand sestavila své nejnovější album Young At Heart z coververzí skladeb kanadského rockového písničkáře Neila Younga. Přitom když se narodila, měl Young na svém kontě už deset sólových alb. K písním jako Ohio, Cinnamon Girl nebo Old Man se tedy Švédka dostávala s odstupem. Uvědomila si však, že v jejím srdci – narážím na název alba – Youngovy písně zvláštním způsobem rezonují, přičemž onu souvislost vnímá mimo jiné geograficky: „Naše země mají podobné klima a švédská i kanadská kultura bývají nezřídka označovány jako melancholické,“ říká. Younga oceňuje jako „jednoho z nejproduktivnějších a nejvlivnějších textařů a hudebníků dneška, který náš svět obohatil propojením slov a melodií s existenciálními otázkami, které my lidé společně sdílíme“. I když Youngovy písně znala už jako malá, více si kanadského písničkáře začala všímat až v dospělosti, konkrétně v posledních asi osmi letech. V době dospívání poslouchala jazz, soul a pop a úplně nejvíc jazzové zpěváky. Z amerických nebo kanadských písničkářů-vypravěčů dříve sledovala spíše Joni Mitchell a Boba Dylana, ale v poslední době se to změnilo a hold svým albem vzdává právě nedávno 70letému Youngovi.