Olcay Bayir: Jsem hlasem své matky a babičky

Rozhovor s kurdskou zpěvačkou Olcay Bayir

Proč jste na své album Tu Gulî zařaeila lidové písně ze svého rodného kraje?

Asi to mám v genech, takže jsem tomu nemohla uniknout. Vždy jsem cítila potřebu věnovat se hudbě svých předků. Je to pro mě tak trochu i odpovědnost – musím poskytnou svým předkům svůj hlas. Musím být hlasem své matky, své babičky, protože stále mají co říct, stále mají příběhy, které je třeba vyprávět. Jejich odkaz musí žít dál. Takže ano, myslím, že je stále co vyprávět.   

Album produkoval argentinský kytarista Ignacio Lusardi Monteverde. Jak jste – navzdory kulturní odlišnosti – nacházeli společný pohled na dílo?

Samozřejmě, naše tradice si nejsou příliš blízké, ale v hudbě to vlastně ani není nutné. Právě proto je hudba tak mocným nástrojem – dokonce silnějším než zbraň. Díky ní si lidé mohou porozumět, aniž by museli sdílet stejný původ. Hudební jazyk je univerzální, a právě v tom jsme našli společnou řeč.   

Zpíváte turecky, kurdsky a arménsky, ale booklet vašeho alba obsahuje i překlady textů do angličtiny.

Ano, snažili jsme se přeložit texty, protože hudba se vždy točí kolem nich. V kurdské a alevitské hudební tradici je vyprávění příběhů nesmírně důležité. Při tvorbě hudby jsme se snažili co nejméně zasahovat do významu a emocí slov. Jak jsem říkala, tyto písně vyprávějí příběhy – příběh ženy, příběh skupiny lidí, skutečné události. Texty jsou tedy klíčové a hudba je pouze doprovází, aby ještě více zdůraznila jejich význam a emoce.  

Říkáte, že se cítíte být hlasem své matky a babičky. Jak důležitý byl pro vás, pokud jde o hudbu, otec?

Můj otec pro mě byl velkým vzorem a vedl mě k hudbě – byl první, koho jsem viděla hrát na saz a zpívat. V tomto ohledu má v mém hudebním životě mimořádně silné místo. Stejně důležité však byly i ženy v mé rodině. Moje babička zpívala a celkově naše rodina byla velmi hudebně založená. Z obou stran mám silné hudební kořeny. V mé kultuře je krásné to, že hudbu, příběhy a tradice sdílíme společně – muži i ženy. Mohli jsme zpívat s otcem, matka mohla zpívat s otcem, babička zpívala také. Ženy měly a stále mají své místo při těchto setkáních, kterým říkáme mohabbat. Jsou to chvíle, kdy sdílíme hudbu, písně, příběhy a hodnoty. Nejde jen o zpěv – texty jsou způsob, jak se vzájemně učit a připomínat si naše kořeny. Toto společné sdílení mezi muži a ženami je nesmírně silné a každý z těchto lidí sehrál důležitou roli v mém životě a ve formování mé identity.    

Vaše album se dostalo na třetí místo žebříčku World Music Charts Europe. Je to pro vás důležité?

Je to opravdu velmi důležité, jsem hluboce vděčna za všechny tyto hlasy. Dostala jsem se na třetí místo v žebříčku World Music Charts Europe a bodovala jsem také v Balkan World Music Chart a v Transglobal World Music Chart. Vy jste jedním z těch, kdo mi v tom pomohli. Moc děkuji, že hrajete mou hudbu, opravdu jsem za to nesmírně vděčná. Samozřejmě je důležité vidět, že vaše hudba je oceněná, vítaná a milovaná. To je pro hudebníka největší pocta a nejlepší odměna.