Nguyen Le: Tradice jako inspirace

Nguyen Lê ve svých projektech neusiluje o jednoduché spojování jazzu s exotickými prvky, ale o hluboké propojení různých hudebních tradic. Ve skupině Streams například využívá rytmické principy indické hudby nebo melodické a ornamentální prvky vietnamské tradice, aniž by výsledná hudba zněla přímo indicky či vietnamsky. Ještě výrazněji tuto filozofii rozvíjí v triu Saiyuki, které téměř dvacet let spojuje japonskou hráčku na koto, indického perkusionistu a jeho samotného. Za klíčové považuje rovnocenné partnerství všech hudebníků, nikoli využívání tradičních nástrojů jen jako efektní exotické kulisy.

Přestože se narodil vietnamským rodičům, v mládí o své kulturní dědictví téměř nejevil zájem. Teprve jako jazzový hudebník si uvědomil, že právě jeho původ může být zdrojem jedinečné umělecké identity. Připomíná slova své matky, která mu od začátku radila, aby na své kořeny nikdy nezapomněl. Zásadním mezníkem se stalo album Tales from Viêt-Nam z roku 1996 a později také spolupráce s hudebníky přímo ve Vietnamu, díky níž se začal cítit součástí tamní hudební komunity. Tento proces podle něj stále pokračuje.

Na svém kontě má Nguyen Lê také projekty věnované Jimimu Hendrixovi nebo skupině Pink Floyd. Nevnímá je jako odbočku od world music, ale jako pokračování stejného přístupu. Hudbu šedesátých a sedmdesátých let považuje za součást vlastní kulturní tradice, která formovala jeho dospívání. Když aranžuje známé skladby, snaží se zůstat věrný jejich podstatě, zároveň je však proměňuje prostřednictvím vlastního hudebního jazyka. Právě reinterpretace podle něj pomáhá hledat a utvářet vlastní identitu.