Neboysa vydal Bestky

Plzeňskou skupinu Neboysa by bylo možné házet do jednoho pytle s Čechomorem a obviňovat jej z jízdy na módní vlně, avšak současně by to bylo nespravedlivé. Západočeská kapela totiž vznikla v době, kdy se Českomoravská hudební společnost teprve přejmenovávala na Čechomor a kdy málokdo tušil, že se z ní stane komerčně úspěšný fenomén. Neboysa sice hraje také „folkloreček elektricky s bicíma“, jak by řekl Marek Eben, avšak dělá to po svém. Neboysa je méně folklórní a méně „world“ než Čechomor. Je méně funky než Benedikta. Je méně vyhraněný než Chodská vlna s dudami. Je méně moravský než Koňaboj, i když právě moravské písně tvoří základ repertoáru. Neboysa sám podle sebe kombinuje folkrock s módním ska, někdo jiný by to mohl označit jako taneční rock s prvky folku a folklóru. Roli základního melodického nástroje hrají housle, bez nichž by byl zvuk kapely až příliš všední (kytara, basa, bicí). Protože zpívají všichni členové (šestičlenné) kapely, střídají se v písních mužské i ženské hlasy různých barev a v různých kombinacích. Výběr Bestky obsahuje největší hity z prvních sedmi let existence plzeňské kapely. Za pozornost stojí například svižné Doliny, Neplač Martínku! ve středním tempu nebo klidnější Sviťte mi hvězdičky.

(Článek vznikl jako minirecenze alba Bestky pro časopis Folk & country.)