Nastasia Y: Ukrajinské album o lásce a válce

Nastasia Y v rozhovoru vysvětluje, že své album Kyiv Soul začala nahrávat ještě před ruskou invazí a původně mělo být zaměřené na písně o lásce, které jsou na Ukrajině hluboce zakořeněné. Když však invaze začala, hudba z jejího života na rok zmizela: „Měla jsem pocit, jako bych dlouho jen ležela na zemi a plakala.“ Teprve po dobrovolnické práci v Polsku a návratu na Ukrajinu si uvědomila, že má povinnost svůj talent používat. Vrátila se do Toronta a album dokončila jako silné dílo na pomezí lásky a války, kombinující ukrajinskou lidovou hudbu s jazzem, soulem, R&B i rockem. Jejím cílem bylo „říct světu něco o Ukrajině“.

Po začátku plnohodnotné invaze se jí vybavily všechny příběhy z rodiny i pradávné písně, které varují před tím, že se historie opakuje. Zmiňuje například babiččinu větu „Ach, Rusové zase přicházejí“. Tehdy pochopila i symbolický název posledního otcova alba Cestami lásky a války: dvě na první pohled nesourodé, ale hluboce propojené roviny lidské zkušenosti. „Myslím, že když budeme mít více té druhé, snad budeme mít méně té první,“ říká o vztahu lásky a války a o tom, jak tradiční písně nacházejí nové významy v dnešním světě.

Nastasia v rozhovoru také popisuje, že od studií jazzu na Humber College byl její přístup postaven na kombinování dvou zdánlivě odlišných hudebních světů. Přiznává, že neví, odkud tato potřeba pramení, ale „je to prostě ona“ – osobnost tvořená dvěma póly, které se vzájemně obohacují. Ráda propojuje ukrajinštinu s angličtinou, protože v angličtině se jí dnes snadněji tvoří refrény, zatímco sloky často vycházejí z lidových textů. Aranžmá vytváří zpravidla sama u kláves a následně je rozvíjí se svými torontskými hudebníky, které označuje za jedny z nejlepších, s nimiž kdy pracovala. Její otec byl ostatně také „trochu rebel“, který ve své době na sovětské škole provedl „celou Bohemian Rhapsody“.