Michal  Šeps: On přijde… (recenze CD)

Zpěvák Michal Šeps na sebe poprvé upozornil v soutěži SuperStar, i když nyní tvrdí, že se do ní dostal spíše omylem. Už tehdy, v roce 2011, na televizních obrazovkách naplno vyjadřoval své sympatie k hudebnímu stylu reggae, který prý intenzivně poslouchá od svých devíti let. Současně však mladý interpret neskrýval své křesťanské založení. V roce 2012 se například v časopisu IN! vyznával: „Nejsem křesťan jen tak, já tím křesťanstvím žiju. Hodně čtu Bibli, hlavně apokalypsu. Tam všechno je, Boží varování.“

Pět let po SuperStar vydal Michal Šeps, nyní dvaadvacetiletý, své první album s názvem On přijde… Mezitím změnil image. Z mladíčka, po kterém házely rozjásané náctileté fanynky plyšáky, je vousatý a vlasatý muž, který se do svého oblíbeného hudebního stylu noří čím dál hlouběji. Jeho reggae nemá mnoho společného s komerčními variantami tohoto žánru. Šeps se skutečně inspiruje hudbou jamajských umělců, snaží se napodobit jejich dikci, přízvuk i modulaci hlasu. Jenže to, co v angličtině můžeme vnímat jako pokus o autenticitu, působí ve spojení s češtinou bizarně. Michal Šeps totiž své album sestavil z vlastních, případně převzatých písní s českými texty. A především dva důvěrně známé křesťanské „hity“ znějí v jeho podání velmi zvláštně.

Jednou z těchto dvou písní je Svorni jsme („Poznají nás po lásce, křesťany…“), druhou Mana od Učedníků. Obě v Michalově interpretaci působí vlastně tak, jak by se je asi pokoušel zpívat zkušený jamajský zpěvák reggae, který česky moc neumí. Výsledek je lehce komický, ale zároveň má něco do sebe a spolu s Šepsovými autorskými skladbami tvoří zajímavý celek. Z ostatních písní patří k nejsilnějším úvodní Anděl, adventní On přijde, ale i protestsong Zloději.

Reggae, hudební žánr s hlavním důrazem na třetí době, se vyvinulo na Jamajce ze ska a dalších stylů a nejen v osobě svého nejznámějšího zástupce Boba Marleyho bylo spojeno s náboženským hnutím rastafariánů. Michal Šeps v rozhovorech zdůrazňuje, že s rastafariánstvím nemá nic společného („Reggae přece může hrát kdokoliv a nemusí být rastafarián“), nicméně jeho písně mají s jamajským roots reggae (a také třeba s černošskými spirituály) společné téma očekávání soudného dne a vyvedení lidu ze zkaženého Babylonu. Zajímavé je také Šepsovo osobní logo (rastafariánský lev s křesťanským křídlem na zádech) a obligátní cigareta ve zpěvákových ústech na obalu alba (důležitou symboliku má v reggae kouření marihuany).

Navzdory křiklavé stylizaci se však podle prvního alba zdá Šepsovo hudební směřování autentické a za pozornost rozhodně stojí i jeho snaha šířit křesťanskou víru v rámci subkultury, kde bychom její hlásání možná načekali. Na druhou stranu v sousedním Polsku jsou kapely, které reggae hrají nebo z něj čerpají, pevnou součástí křesťanské hudební scény. U nás je Michal Šeps průkopníkem. Jeho album zní možná exoticky, ale – nejen díky výborné kapele za zpěvákovými zády – stojí za pozornost.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2016
Žánr: reggae
Celkový čas: 35:52

www.michalseps.eu

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)