Meral Polat: Od Bee Gees k otcově poezii

Rozhovor s kurdskou zpěvačkou Meral Polat

Na jaké hudbě jste vyrostla?

Pocházím z alevitské kurdské rodiny. Pro alevity je hudba mimořádně důležitá. Je součástí všech oslav, pohřebních obřadů i dalších rituálů. Můj otec hrál na tradiční strunný nástroj bağlamu a to byl myslím jeden z prvních zvuků, které jsem jako dítě slyšela. Tatínek mi tedy hrál na bağlamu a zpíval kurdské a turecké lidové písně. Moje matka se přestěhovala do Holandska, když jí bylo dvanáct. Poslouchala Bee Gees a řeckou zpěvačku Nanu Mouskouri. A poslouchali jsme samozřejmě také holandské písně. Mám-li tedy jmenovat své nejranější hudební vlivy, byly to tyto, které všechny souvisejí s naší rodinou.   

Jak vznikla vaše současná kapela?

Za mnoho vděčím Paulu Koekovi. To je nizozemský hudební režisér, ale také průkopník na poli hudebního divadla. Nikoli muzikálu, ale opravdu hudebního divadla v Holandsku. Potkali jsme se, já jsem účinkovala v jeho divadelním představení a při té příležitosti jsme se začali bavit. Dnes mohu říct, že je mým soukromým učitelem. A právě on mi představil svého zetě Chrise Doyla, který je tedy manžel jeho dcery, ale především je to skvělý hudebník. Setkala jsem se tedy s Chrisem, který pochází z Ameriky, a ten mi doporučil jako dalšího spoluhráče bubeníka Franka Rosalyho, což je Portoričan z Chicaga. Jako poslední pak přišel Jens Buttery. To je tedy aktuální obsazení naší kapely.    

Na svém aktuálním albu Ez Kî Me zpíváte zhudebněné verše svého otce. Jak tento koncept vznikl?

Věděla jsem, že můj otec píše poezii. Dokonce párkrát napsal něco přímo pro mě. Titulní píseň alba Ez Kî Me například vznikla přímo pro mne. Nežádala jsem od něj přímo báseň, ale položila jsem mu otázku, co pro něj znamená být lidskou bytostí. A protože nedokázal odpovědět přímo, napsal mi báseň. Poté, co otec zemřel, uklízeli jsme dům a v tatínkově zásuvce jsme našli sešit plný básní, o kterých jsem nevěděla. Tušila jsem, že občas něco píše, ale vůbec jsem neměla ponětí o tom, kolik toho po něm zůstalo. To pro tedy bylo velké překvapení. Okamžitě jsem ale věděla, že s tím musím něco udělat. Právě to, že jsem jeho verše zhudebňovala, mi pomohlo překonat smutek z toho, že jsem o otce přišla.    

Zpíváte v několika jazycích. Jak si píseň řekne, v kterém jazyce má být nazpívána?

Někdy pracuji jen s nějakým groovem nebo sledem akordů a od toho se při tvorbě odrazím. Text začnu psát třeba anglicky nebo holandsky, protože holandština je jazyk, který ovládám nejlépe. A teprve později zjistím, který jazyk se k té písni a její náladě bude nejlépe hodit. Někdy je to naopak jasné, když například pracuji s poezií svého otce nebo s jinými básněmi. Mám například velmi ráda poezii tureckého básníka Nâzıma Hikmeta. V takových případech je samozřejmě volba jazyka a textu hned na začátku.    

Album Ez Kî Me jste natočili v roce 2022. Co bude dál?

Jsem vděčná za to, že mohu cestovat s touto hudbou. Moc to pro mne znamená. Je to odkaz mého otce, ale také odkaz mých předků, který přináším světu, stejně jako doklad toho, že jako žena mohu tyto písně zpívat. Díky těmto písním mohu jezdit po světě, mohla jsem přijet i sem do Prahy a hovořit teď s vámi. Jinak ale dál pracujeme. Chodíme do studia, pracujeme i na cestách a já doufám, že v tom budeme moci pokračovat.