Rozhovor se skupinou Marw

Loni uplynulo od vzniku Marw deset let. Slavili jste?

Oslavy byly veskrze pracovní. Sobě a svým posluchačům jsme jako dárek nadělili druhou desku Suburban Safari a její vznik i desáté narozeniny jsme oslavili koncertem na domovské scéně v pražském klubu Carpe Diem, kde se na pódiu i pod ním objevila celá řada hostů z řad bývalých členů kapely a jiných spřátelených tváří.

Hráváte v klubech, na festivalech i v irských hospodách. Které z těchto prostředí máte nejraději a proč?

Každé vystoupení má něco, čím nás baví a čím je jedinečné. Hraní v klubech mívá svou nezaměnitelnou intimní atmosféru, v níž si můžeme dovolit komunikovat s posluchači i jinak než hudbou. A hraní na festivalech bývá zase nabité energií. Skvělý zážitek je, když vaše hudba publikum roztancuje.

Vystoupili jste také na festivalu v Polsku. Jak vás tamní publikum přijalo?

Koncerty v zahraničí jsou vždy naplňující. Konkrétně v případě Polska to bylo přijetí velice srdečné, měli jsme u tamních posluchačů úspěch a odvezli si spoustu cenných zkušeností (a dívky i dar v podobě náušnic s ovečkami).

A máte i další zahraniční zkušenosti?

Ano, hráváme ještě na Slovensku a v Rakousku.

V repertoáru máte jak tradicionály, tak své autorské skladby. Odkud čerpáte lidové písně a melodie?

Lidových skladeb je v našem repertoáru menšina. V případě instrumentálních skladeb (tedy tanců) byly zdrojem zejména živá hraní s ostatními muzikanty (sessiony, kde je snadné nějakou skladbu odposlouchat), v případě písní hlavně sbírky. Občas jsme také čerpali z nahrávek.

A jak vznikají vaše autorské skladby?

Při psaní instrumentálek spolu úzce spolupracují Michael s Davidem, kteří vytvoří melodickou a harmonickou linku, ke které spolu s Kristinou posléze vymýšlejí linku rytmickou. V případě písní vznikne většinou text, na který pak Michael či Veronika píší melodii. Dlužno podotknout, že se nám nejlépe tvoří společně.

Kristino, vy hrajete vedle irského bodhránu také na cajón, což není nástroj zrovna typický pro irskou hudbu. Jaké jsou jeho klady?

O naší hudbě se nedá říci, že je lidová nebo typicky irská, rádi proto hledáme i další nástroje, které by nás něčím oslovily. Konkrétně cajón má skvělé využití v jakémkoli žánru, protože je to vlastně taková bicí sestava v malém – hluboké basy a vysoké tóny, které připomínají virbl. Oproti bodhánu si na něj ovšem nezahrajete melodii.

(Celý rozhovor vyjde v časopisu FOLK.)