Maďaři, Galicijci a Kolumbijci v Náměšti nad Oslavou
Ve dnech 24.–31. července 2010 proběhne 25. ročník festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. K hlavním hostům budou patřit maďarská skupina Muzsikás, galicijská zpěvačka Marcedes Peón a kolumbijská skupina Cimarrón.
Mezinárodně respektovaná přehlídka v letošním programu opět nabídne to nejzajímavější ze zahraniční world music a skupina Muzsikás je v tomto směru považována za vrcholného reprezentanta maďarské tradiční hudby. V roce 2008 ji byla udělena velmi prestižní cena veletrhu WOMEX za celoživotní dílo. Skupina tehdy oslavila 35 let své existence. Za tu dobu se ji podařilo tradiční hudbu své země zviditelnit po celém světě a přitom upříst pozornost na maďarské menšiny v rumunské Transylvánii, kam Muzsikás takřka v utajení zajížděl za inspirací už v dobách hluboké komunistické totality. Skupinu založili v Budapešti čtyři akademicky vzdělaní hudebníci vedení kontrabasistou Dánielem Hamarem. Soustředili se na strhující výhradně akustické podání transylvánských verbuňků, zbojnických balad a na sběratelské dílo Bély Bartóka a v tomto úsilí neustávají dodnes.
Dohola ostříhaná vynikající zpěvačka a hráčka na dudy Mercedes Peón pro změnu zosobňuje ochránkyni starobylých tradic španělské Galicie. Tamní zpěvačky sborově ječí, jako by je na nože braly, tlučou přitom do tamburín lemovaných kovovými kroužky ve tvaru slunce a dokáží s nimi málokdy slyšené rytmické divy. Říká se jím podle těch tamburín pandeiretas. Neobyčejnou vokální tradici Francova diktatura zašlapala do země. Po jejím pádu se znovu ujala a dokonce celosvětově proslavila. Velkou zásluhu na tom má Mercedes Peón. Původní, už samu o sobě hlasitě řezavou akustickou formu na svých albech postupně bezešvě zkombinovala s plejádou nejrůznějších nástrojů a elektronikou. Od starobylých písní pak postupně přešla k vlastní tvorbě. Přesto zůstává autentická, vesnicky identická. Její koncerty překypují obrovskou energií.
Bouřlivého přijetí se na veletrhu WOMEX dočkala také početná kolumbijská skupina Cimarrón. Její koncert se stal obrovským překvapením a většina přítomných odborníků ho označila za nejlepší z posledních ročníků. Cimarrón pocházejí z Los Llanos, rozsáhlých nížinatých plání s protékající řekou Orinoko zasahujících až do sousední Venezuely. Odjakživa se tu ve velkém pěstuje dobytek a koně a žije farmářským způsobem. Čeká vás tu ale jedno velké překvapení: harfa nejrůznějších velikostí. V Los Llanos se bez tohoto nástroje neobejde hudba joropo, součást lidových slavností stojící na zvuku harfy a pronikavých hlasech připomínajících španělské Cikány. Kořeny joropo totiž míří do středověkého Španělska a k andaluskému flamencu. Přítomnost harfy nesouvisí s žádnou krkolomnou fůzí: nepochází z místních indiánských zdrojů, nepřiplula sem na otrokářských lodích z Afriky jako banjo do Států, přivezli ji sem španělští misionáři a minstrelové. Skupinu vede pětapadesátiletý harfeník Carlos Rojas a právě probíhající evropské turné Cimarrón je považováno za velkou senzaci.
(Oficiální tisková zpráva)