Colours Of Ostrava 2011 (vybraní účinkující)

Grinderman: Rocková skupina v čele se zpěvákem Nickem Cavem. „Ve studiu jsme byli třeba od rána do půlnoci. Totální improvizace, včetně textů. Inspirace ke skladbě někdy přišla z tak absolutního zvukového svinstva, jaké jste asi v životě nikdy neslyšeli," vysvětluje houslista, kytarista a hráč na elektrické bouzouki Warren Ellis.

Youssou N’Dour: Nejslavnější senegalský zpěvák, představitel stylu mbalax. „Nikdy jsem si nemyslel, že žít v Senegalu vás automaticky zbavuje možnosti ovlivnit svět," řekl na zasedání G8 americkému presidentovi Baracku Obamovi. „N´Dourova hudba je z těch, které navždy změní váš život," prohlásil Charlie Gillet, už nežijící legendární propagátor world music z londýnského radia BBC.

Yan Tiersen: Oceňovaný autor hudby k filmům Amélie z Montmartru nebo Good bye, Lenin! s kapelou.

Clannad: Přirovnání k pohádce nepřehání: když v roce 1968 koupil hudební nadšenec Leo Brennan v městečku Gweedore na severu Irska dodnes fungující hospodu (Leo´s Tavern), vedle hostů toužil hlavně po místě, kde si jeho děti – dcera Moya a synové Ciaran a Pol – s jeho bratry – dvojčata Noel a Padraig Dugganovi – budou moci zahrát a zazpívat irské lidovky; a ze začátku i repertorár Beatles nebo Joni Mitchell. Tak vznikla slavná irská rodinná skupina, z jejíhož středu vzešla i zpěvačka Enya.

Apollo 440: Postmoderní elektroničtí rockeři. Proslulí hudební eklektici řídící se heslem: děláme si, co chceme.

Brendan Perry: Brendan Perry se narodil v roce 1959 v Londýně. Jeho rodiče brzy odešli na Nový Zéland. Brendan nemá žádné hudební vzdělání, začínal na kytaru jako samouk v katolické škole. V roce 1977 se stal členem punkrockové formace The Scavengers. O dva roky později se její členové přestěhovali do australského Melbourne. V roce 1980 tuto kapelu opustil a vydal se na sólovou dráhu. Hned o rok později založil s Lisou Gerrard a dvěma dalšími hudebníky Dead Can Dance. Po přestěhování do Londýna se z kapely stalo duo, které prodalo milióny desek a proslavilo se po celém světě svojí charakteristickou meditativně-elektronickou hudbou. V roce 1997 se oba členové rozešli na sólové dráhy. V roce 1999 Brendan vydal své první sólové album Eye of the Hunter. Spolu se svým bratrem v Irsku vedli workshopy tradičního afrického bubnování a Perry založil také samba kapelu. V roce 2005 se Lisa Gerrard s Brendanem spojili a odehráli jako Dead Can Dance několik koncertů.

Blackfield: Zpěvák, kytarista a klavírista Aviv Geffen (* 1973) je synem kontroverzního spisovatele Yehonatana Geffena a synovcem slavného vojevůdce Moše Dayana. Když v roce 2000 pozval skupinu Porcupine Tree koncertovat do Izraele, byl už dávno v pozici tamní megahvězdy z dálky obdivované Lou Reedem i Davidem Bowiem, k němuž má ostatně blízko svou vizáží a bizarním líčením. Natáčel po milionech prodávaná rocková alba, do nichž se promítl jeho vztah k Bobu Dylanovi, Johnu Lennonovi a krušné dětství prožité v hippie rodině. Zatímco pro mládež zosobňuje generačního vůdce ostře vyhraněného proti establishmentu, politici už z jeho radikálních názorů na válku a odmítání povinné vojenské služby zas tak velkou radost nemají. Blackfield je společný projekt Aviva Geffena a zpěváka Porcupine Tree Stevena Wilsona.

Lisa Hannigan: Irská písničkářka, která tvrdí: „Skládání pro mě představovalo léčebnou kůru. Pomohlo mi to vyčistit si hlavu. Vlastně to byla ta nejlepší věc, která mě mohla potkat."

Dubioza kolektiv: Mix hiphopu, reggae, dubu, hardcore a bosenského folklóru.

Sam Karpienia: Zpěvák z Prvence. Je až k neuvěření, že tak nespoutaně hutného zvuku, přecházejícího místy do rocku budícího dojem elektrotechna Sam s kolegou Danielem Gaglionem docílili skutečně výhradně se dvěma mandolami napojenými na kytarové efekty a vynalézavě subtilním bubnováním. To je ale pouze jedna část posledního alba Extatic Malancòni. To, z čeho na vás půjdou mrákoty, představuje Samův hlas: vroucně surový, chraplavě řezající jako nůž a palčivě naléhavý. Sbíhají se v něm emoce andaluského flamenca cante jondo, muezzínství, baladičnost řecké rembetiky a napětí pákistánských qawwali. Většinu skladeb zachovávajících si provensálskou a středomořskou identitu napsal sám, včetně textů v nichž křik patriotské vzpoury, hrdou radost a divokou touhu střídá milostná tématika a podivné úvahy poskládané z fragmentů dadaistické poezie francouzského básníka rumunsko-židovského původu Tristiana Tzary.

David Hykes: Průkopník alikvotního zpěvu. Průlomové Hykesovo dvojalbum Harmonic Meetings z roku 1986 vzniklo původně jako hudba pro putovní výtvarnou výstavu kombinující motivy tří náboženství – křesťanského, židovského a islámu – a vytváří tak spojení s kolébkou naší kultury. „Silně mě dojímá, jak se v prvním století po Kristu improvizovalo – což se dodnes dochovalo v řadě liturgických tradic Východu," tvrdí Hykes. „Když strávíte dostatečně dlouhou dobu s Davidem Hykesem či jeho tvorbou, změní to způsob, jakým posloucháte vokální hudbu, protože většině lidí je cizí představa, že by se soustředili na jeden tón a snažili se rozlišit jeho součásti," napsal o albu americký kritik John Schaeffer.

Cedric Watson: Ačkoliv pochází ze sousedního Texasu, za hrdinu velkého formátu je dnes v Lousianě. Nikomu před ním se možná nepodařilo proslavit v zahraničí s takovým úspěchem archaickou kreolskou hudbu jako vytáhlému 28tiletému černošskému sympaťákovi. Cajun a zydeco dokáže zahrát s obrovským nasazením, zvučným hlasem bez manýr přezpívat prověřené i vlastní skladby, patinu zprůzračnit citlivou a tvůrčí modernizací s důrazem na africkou a karibskou minulost. Starým, zapomínaným způsobům hry na akordeon a housle dodat čerstvou energii.

Fernando Saunders: Saunders vychovaný na gospelu z nedělních mší přešel od studia trubky k baskytaře poslechem nahrávek vydavatelství Motown, na nichž ho uhranul „s nikým nesrovnatelný basista James Jamerson", uvedený v roce 2000 do rokenrolové síně slávy. Mezi světově nejvyhledávanější studiové a doprovodné muzikanty se Saunders v 80. letech katapultoval s Beckem a Hammerem. Koho by ale nelákalo, zvlášť když vás pořád někdo plácá po ramenou, natáčet i sólové desky. Za Cashmere Dreams (1989) a The Spin (1993) sklidil samou chválu, což paradoxně vedlo k tomu, že na sebe měl stále méně času – nabídka od Marianne Faithfull, Joe Cockera nebo Tori Amos se prý nedala odmítnout. Ani pro ně nebyl Saunders obyčejným námezdním hudebníkem, ale parťákem. „Chceš-li se stát vůdcem, musíš být nejprve dobrým učedníkem. A já měl to štěstí, že jsem pracoval s úžasnými lidmi, kteří se stali mými učiteli a zároveň přáteli. Nepřipadal jsem si vedle nich jako ve stínu," tvrdí Fernando Saunders, šéf vlastní hvězdné kapely, vždyť bubeník J. T. Lewis hrával se Stingem, Tinou Turner a Lou Reedem, klávesista Daniel Mintseris s Marianne Faithfull nebo Teddy Thompsonem a Thad Debrock se Suzane Vega i Aimee Mann.

Hazmat Modine: Bluesový šraml z New Yorku, jehož členové spolupracovali například s Karrin Allyson, Taj Mahalem, Davidem Bowiem, Norah Jones a dalšími.

Kompletní seznam účinkujících najdete na www.colours.cz. Z tohoto zdroje také pocházejí anotace v tomto článku.