Júlia Kozáková – album Manuša 2 jako oslava radosti z hudby

Júlia Kozáková v pořadu vysvětluje, že druhé album se od debutu Manuša posunulo jiným směrem, ale nešlo o vědomé rozhodnutí. Změna vyplynula přirozeně z jejího osobního i hudebního vývoje a z toho, co ji v dané době přitahovalo. Přesto zůstává zachován charakteristický zvuk kapely, která si během koncertování vytvořila vlastní styl interpretace romské hudby. Díky stabilní sestavě a společnému hudebnímu jazyku si mohla dovolit větší experimenty a nové prvky, aniž by se projekt vzdálil svému původnímu konceptu. 

Velkým tématem rozhovoru je také otázka identity. Júlia Kozáková není Romka, a proto si po úspěchu prvního alba kladla otázku, zda má právo pokračovat v interpretaci romské hudby. Postupně však dospěla k přesvědčení, že právě tento projekt je důležitou součástí její osobnosti a že jí přináší radost i pocit svobody. Silná odezva publika a fungující kapela ji utvrdily v rozhodnutí pokračovat. Druhé album proto chápe především jako oslavu radosti z hudby a z možnosti sdílet ji s posluchači. 

Vedle romských lidových písní se na albu objevují také autorské skladby, na nichž se Kozáková podílí spolu s kytaristou Zsoltem Váradym a textařem Romanem Goroľem. I když jde o novou tvorbu, stále vychází z romské hudební tradice a z typického zvuku projektu Manuša. Zpěvačka zároveň naznačuje, že paralelně vzniká ještě osobnější autorská hudba, která už není vázaná na existující žánrové hranice. Tento proces je pro ni náročnější, protože znamená začínat „na nepopsaném papíře“ a hledat zcela nový hudební jazyk.