Hysterrae: Propojujeme tradici s budoucností

Rozhovor s Emanuelem Flandolim z italské skupiny Hysterrae

Jak kapela Hysterrae vznikla?

Skupina původně hrála v akustické sestavě. Šlo o setkání čtyř žen, z nich každá pochází z jiného prostředí a z jiné tradice. Potkávaly se na festivalech, a protože se každé z nich líbilo, co dělají ty ostatní, rozhodly se, že zkusí také něco společně. Cílem bylo prolnutí různých tradic a vytvoření něčeho nového, co přesahuje hranice. V době, kdy se politici snaží lidi rozdělovat, je naším cílem lidi opět propojit.    

Když hovoříte o hranicích, určitě nemáte na mysli pouze hranice mezi státy, ale i mezi regiony…

Ano, v kapele máme tři ženy, které pocházejí z různých oblastí Itálie. Ovšem italské regiony se jeden od druhého kulturně velmi liší. Pak tam máme jednu hudebnici z Íránu, a tedy z úplně jiného světa, ze světa islámu. A právě tyto kultury jsme se snažili propojit.    

Představte nám své kolegyně z kapely.

První členkou naší kapely je Cinzia Marzo, která je známá také ze skupiny Officina Zoe, což je přímo symbol italské hudby pizzica v posledních 30 letech. Cinzia představuje jeden z nejlepších hlasů, které v italské world music vůbec máme. Silvia Gallone pochází z údolí Itria, je také členkou skupiny Officina Zoe a u nás hraje na všechny tamburíny a rámové bubny. Potom máme v kapele Shadi Fati z Íránu. Hraje na strunné nástroje, jako je setar a tar, tedy tradiční iránské nástroje. A konečně Irene Lungo je z Neapole, což je zase úplně jiná hudební tradice, ovlivněná hodně arabskou hudbou. Irene se jako zpěvačka věnuje tradiční neapolské hudbě. Před dvaceti lety spolupracovala s neapolským zpěvákem Edoardem Bennatem a dnes má další projekty. No a pak jsem členem kapely já. Věnuji se produkci elektronické složky našich písní. Propojujeme tedy také hudební tradici s hudební budoucností.    

Jakým způsobem vaše kolegyně skládají hudbu?

Řekněme, že některé naše skladby jsou prostě jen nově upravené lidové písně. Některé vycházejí z tradičního základu, obsahují například refrén z původní píseň, zatímco další části už vytvořily naše zpěvačky. A pak máme písně, které zkomponovaly celé. Je to tedy různé. U lidových písní pochopitelně používají původní lidový text. V případě, že píšou svoje texty, pak v nich pojednávají zpravidla o posílení postavení žen ve světě. Velmi silná je první píseň na albu. Je o muži, který ubližuje ženě, tedy o patologickém vztahu. Ženská otázka, ale také sjednocení všech lidí, to jsou důležitá témata našich písní. Opět je to tedy o překračování hranic.    

A jaký je váš podíl na tvorbě?

Některé skladby byly už zaranžované předtím, než jsem do kapely přišel. V takových případech jsem si aranžmá přizpůsobil. Nové písně pak už skládáme všichni společně. Na začátku je někdy refrén, který přinese některá ze zpěvaček, a jindy je prvním krokem moje produkce a na ní potom píseň stavíme. Nemáme tedy jednu konkrétní metodu, podle které bychom postupovali.