Honzíkova cesta: ...a mezi tím to někde je (recenze)
Skupina Honzíkova cesta z Jihlavy, která už dvakrát vystoupila živě v pořadu Proglasu Jak se vám líbí, vydala loni své druhé album s dlouhým názvem a krátkou stopáží. Přečtěte si naši recenzi. A chcete-li, napište do diskuse pod článkem, jestli Honzíkovu cestu znáte, případně zda se vám její písně líbí.
Čtyři roky po svém debutovém albu Letobludy natočilo jihlavské trio Honzíkova cesta novinku s názvem …a mezi tím to někde je. Rozsahem skrovná kolekce (málo přes 35 minut) obsahuje 15 většinou kratičkých skladeb, na kterých se autorsky podíleli členové skupiny Jan Fous (kytara, zpěv) a Jana Havlová (zpěv, flétna, rytmika) a několik externistů. Podobně jako na předchozím CD najdeme i na novince také dvě upravené romské písně.
Honzíkova cesta, kterou vedle zmíněných dvou protagonistů tvoří ještě baskytarista Béďa Němeček, zaujme už v první skladbě Roh ulice dvěma příjemnými fakty: jednak zdravě optimistickým hlasem zpěvačky, jednak uměním vyčarovat na minimální časové ploše (2:09) a s velmi komorní sestavou plný zvuk a invenční aranže, které se v průběhu písně ještě vyvíjejí. Vše do sebe zapadá, včetně flétny na konci miniatury. Na to nejlepší z českého amatérského akustického folku odkazuje i druhá píseň Pěna dní, která mi v některých momentech připomíná nedoceněný – a už neexistující – Folklok. A do portfolia kapely z Vysočiny překvapivě dobře zapadá i španělsky zpívaná Muchacha. Chcete-li další přirovnání, pak jazzfolková Potmě evokuje Nerez (podobně jako třeba Úzkost), Vítr zní jako divadelní šanson a ve vtipné Delikatese kapele odpustíte méně výrazný mužský vokál kvůli povedeným slovním hříčkám.
Roli hlavního melodického nástroje – vedle hlasu – hraje zpravidla flétna. Kytara vykresluje škálu tónů od běžnějšího folkového doprovodu přes už zmíněné náznaky jazzu nebo latiny až po nefalšovaný swingový rytmus (Vzpomínám). Basa sice většinou zůstává ukázněně v pozadí, avšak v písních jako Potmě, Muchacha nebo Vítr hraje klíčovou roli. Sympatie si u mne kapela získala i tím, jak odmítá některá klišé: když se například ve Vzpomínám zpívá o klavíru, klavír – překvapivě – nezazní. Je na posluchači, aby si jej představil.
A hudba, která otevírá okna posluchačovy fantazie, je hodna pozornosti. Honzíkova cesta je docela nenápadná kapela a její druhé album je krátké. Obsahuje však tolik dobré muziky jako málokterý jiný nosič z oblasti neprofesionálního folku.
Rok vydání: 2008
Vydáno vlastním nákladem
Žánr: folk
Celkový čas: 35:48
Poslechněte si přehled slovenského folku v roce 2024. 
Poslechněte si pořad o písničkáři Jiřím Smržovi. 
Podívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.
