Fränder: Budujeme mosty mezi žánry

Rozhovor s bratry Danielem a Gabbim Dluzewskými ze skupiny Fränder

Co bylo na začátku? Jak skupina Fränder vznikla?

Na začátku jsme si prostě vzali nástroje, na které jsme uměli hrát, a hráli jsme… Jsme rodinná kapela, a to byl náš cíl na samém počátku – hrát spolu a skládat společně skvělou hudbu. Po celou dobu jsem v kapele já, Daniel, a můj bratr Gabbi. Dále je tam naše sestra Natasja a Gabbiho žena, Säde Tatar z Estonska. Začali jsme v této čtyřčlenné sestavě.    

Čeho je ve vaší hudbě víc: folkloru, nebo vlastní tvorby?

Vždy nás zajímalo obojí, tedy jak lidová hudba, tak naše vlastní skladby. Já a Daniel jsme vyrostli na rockové hudbě a totéž platí i o naší mladší sestře Natasje. Přece jen jsme jedna rodina. Säde je odchovaná spíše estonským folklorem. Od začátku jsme ale měli jeden cíl – a vůbec jsme netušili, jestli se nám to podaří, nebo zůstane jen u přání –, že budeme skládat vlastní hudbu na folklorní motivy. Nikdy jsme tedy nebyli kapela, která by hrála přímo lidové písně. Na začátku bylo v naší hudbě možná více folklorních vlivů, ale pak se to nějak zlomilo, a to, co hrajeme dnes, jsme prostě my. Je to naše vlastní tvorba. Vychází z folkloru, ale je to hudba, kterou sami skládáme.    

Pro spolupráci jste si zvolili zajímavého producenta. Proč jste se pro něj rozhodli?

To je vlastně zajímavé, protože hrajeme sice na akustické nástroje, ale máme docela hutný zvuk. A protože jsme vyšli z rockového prostředí, chtěli jsme, aby nám nahrávku produkoval někdo z rockového světa. Nakonec jsme si domluvili spolupráci s jednou z velkých osobností švédské metalové hudby, producentem Danielem Bergstrandem. Navíc jsme album nahrávali v opravdu špičkovém studiu, vybudovaném speciálně pro této druh tvrdší hudby. A to se pak pozitivně podepsalo na zvuku nahrávky. Lze říct, že se stále snažíme budovat mosty. Svými skladbami budujeme mosty mezi žánry. Naše hudba, to není běžný folkrock ani folk-pop. Není to lidová hudba, není to folk, je to něco úplně nového. Naše hudba je nová proto, že se nesnažíme poslepovat už existující styly, případně je vršit na sebe. Není to tak, že bychom zahráli tvrdý rockový riff na elektrickou kytaru a překryli jej melodií houslí. S takovými vrstvami se pracuje v běžném folkrocku, kdy je můžete odkrývat podobně, jako když krájíte dort. Pak máte dobrý kytarový riff a dobré houslové sólo. My to děláme jinak. Já například vezmu mandolu a zahraji ten tvrdý riff na ni. Nemůže to znít stejně jako elektrická kytara. Připomíná to lidovou hudbu, protože ten nástroj je tradiční. Ale zároveň to má atmosféru rockového riffu. Právě toto jsou ty mosty, které se snažíme stavět. A podobně se to má i se zvukem nahrávky, a ze stejného důvodu jsme si zvolili tohoto konkrétního producenta a toto konkrétní studio. Přitom na naší hudbě nemusíme vůbec nic měnit. Stačí jen něco sem tam zdůraznit a být naladěni na určitou vlnu. Když třeba chceme, aby naše hudba byla hutnější, tak prostě zahrajeme trochu hutněji a je to…   

Překvapoval vás Daniel Bergstrand něčím?

Myslím, že jsme především my překvapovali jeho. Já a Daniel jsme album produkovali s Danielem Bergstrandem společně a myslím, že byl opravdu tím, co děláme, překvapený, protože se jinak věnuje především metalu. V době, kdy s námi pracoval, dostal nabídku produkovat nové album skupiny Megadeth, což byla opravdu velká věc. A on odmítl. Opravdu si tedy myslím, že jsme jej příjemně překvapili. Totéž platí o Fredriku Tordendalovi z kapely Meshuggah, který je majitelem studia. Vím, že se mu naše hudba líbí a myslím, že nikdy předtím něco podobného neslyšel. Opravdu bych tedy řekl, že jsme je překvapovali. Pokud jde třeba o mix nahrávky, opět platí, že jsme nemuseli nic měnit, jen je výsledek hutnější, než jaký by jej udělal třeba folkový producent. Prostě výsledek je malinko tvrdší, malinko mohutnější. Bylo vůbec dobré mít ve studiu někoho, kdo nám pomáhal s některými rozhodnutími a zároveň se nemusel ohlížet na to, co je ve folku nebo folkloru vhodné a co už není. Poslouchal naši hudbu, která vychází z folkloru, úplně jinýma ušima.    

Na albu máte také jednoho zajímavého hosta…

Nevnímáme hudebníky na albu jako hosty. Hraje tam jádro naší kapely Fränder, a pak je tam něco, co bychom mohli nazvat „rozšířený Fränder“. Ale asi narážíte na jméno Björna Tollina, který byl zakládajícím členem skupiny Hedningarna, legendární kapely z 90. let, která obrátila vzhůru nohama celou folklorní scénu v Evropě, a především ve Skandinávii. Byla to opravdu mimořádně důležitá kapela. Björn žije ve Finsku se svou ženou, která byla také členkou této skupiny, a od roku 2009 nic nenahrál. Když jsem se s ním poprvé potkal a pustil jsem mu naši kapelu Fränder, řekl, že nic takového nikdy neslyšel, a že chce být součástí skupiny. A tak přijel do Švédska a nahrával s námi. Potom jsme spolu absolvovali turné a… prostě jsme probudili medvěda spícího ve Finsku. Dokonce to zašlo tak daleko, že obnovili Hedningarnu a ta měla po letech koncert. Opravdu jsme je tedy probudili ze zimního spánku a přiměli k obnovení činnosti.