Femi Temowo: Texty v jorubštině beru jako výzvu

Rozhovor s nigerijským kytaristou a zpěvákem Femim Temowem

Proč jste se rozhodl hrát právě na kytaru?

Na kytaru jsem se vlastně začal učit náhodou. Vzpomínám si, že matka dala mému mladšímu bratrovi kytaru, protože chtěla, aby se na ni učil hrát. On to trochu zkoušel, ale pak nástroj odložil. Ve stejné době jsem začal já s matkou zpívat v kostelním sboru. Chodil jsem tam několik let a jednou se mi tam mladší kluci nabídli, že mě budou učit hrát na kytaru. Zaujalo mě to a chtěl jsem to zkusit a navíc jsem si vzpomněl, že jednu kytaru má bratr doma. A tak jsem se začal učit a opravdu pilně jsem cvičil. Když jsem se takhle učil už tři nebo čtyři roky, bylo mi jasné, že se chci profesionálně věnovat hudbě.    

A kdy jste se začal zajímat o jazz?

Jazz mě zasáhl už dávno. Váže se k tomu jedna příhoda. Když mi bylo asi dvacet, přivydělával jsem si tím, že jsem v Londýně uklízel kanceláře. A jednou ráno jsem udělal něco, co nikomu neradí, aby po mně opakoval. V té době jsem hrál na kytaru už asi tři roky a již tehdy jsem znal některé jazzové umělce. Od jednoho známého v kostele jsem například znal hudbu George Bensona nebo Wese Montgomeryho, což je takový ten lehce stravitelný starší jazz. Vzpomínám si ale, že v jednom rozhovoru George Benson zmiňoval, jak moc jej ovlivnil Charlie Parker. A tím se vracím ke svému příběhu… Uklízel jsem tedy kanceláře a na jednom stole jsem si všiml magnetofonové kazety se slavným výběrem skladeb Charlieho Parkera. Hned jsem si uvědomil, že to je to jméno, které George Benson v rozhovoru zmínil. Když je to tedy někdo významný pro George Bensona, musí být opravdu velmi důležitý. Možná bych takovou kazetu měl mít, říkal jsem si. A kazetu jsem si vzal. Plánoval jsem, že si ji odnesu domů, zkopíruju si ji a pak ji vrátím. Ale nějak se stalo, že jsem ji už nevrátil. Nikomu tedy neradím, aby postupoval stejně jako já, protože vím, že to nebylo v pořádku. Ale tato příhoda byla na počátku toho, že jsem se začal naplno zajímat o jazz. Od někoho jsem se pak dozvěděl, že jazz mohu dokonce i studovat. Tomu jsem zprvu ani nevěřil, ale pak jsem hledal nějakou vhodnou školu a přihlásil jsem se ke studiu jazzu.   

Co vás baví na procesu tvorby?

Od začátku jsem se snažil psát vlastní hudbu. Především mě ale bavilo hudbu aranžovat. Už když jsem hrával v kostele, upravovali jsme si některé písně tak, abychom je mohli dobře zahrát. A to mě moc bavilo, protože jsem si uvědomil, že aranžér má moc oslovit lidi tím, jak píseň upraví. Od začátku jsem se tedy snažil aranžovat písně a také psát hudbu a po celou tu dobu jsem se cítil jako umělec, který vytváří něco nového. Věděl jsem, že právě to mě přitahuje, že tomu bych se chtěl věnovat. I v době, kdy jsem především doprovázel druhé, jsem chtěl být umělcem, který skládá a nahrává vlastní hudbu.    

Píšete texty v jorubštině, svém rodném jazyce. V čem je to jiné než psát texty anglicky?

Rozhodl jsem se psát texty v jorubštině, protože je to krásný jazyk a já bych byl rád, kdyby se s ním seznámilo více lidí. Jorubština a angličtina jsou naprosto odlišné. Jorubština patří mezi takzvané tónové jazyky, v nichž výslovnost slova mění jeho význam. A ten rozdíl může být velmi dramatický… Když například řeknu [aja], znamená to „žena“. Ale vyslovím-li totéž slovo s jinou intonací, znamená to „prsa“. Snažím-li se tedy jazyk, který má určitou melodii sám o sobě, spojit ještě s hudbou, musím být velmi opatrný, jakou melodii pro jednotlivá slova zvolím. Například lidé, pro které není jorubština rodným jazykem, ale znají ji, by mohli mít problém při porozumění textu, kdybych melodii napsal chybně. Je to tedy výzva, ale čelím jí rád.    

S africkou hudbou si často spojujeme také složitější rytmy. Jaký k nim máte vztah?

Nikdy jsem nad tím úplně nepřemýšlel, ale bubeníci, kteří se mnou spolupracují, mi říkají, že používám složité rytmy. Vycházím z rytmických vzorců africké hudby a do nich se snažím zakomponovat prvky například hiphopu nebo jazzu. Často také propojuji různé rytmy, jako je například šestiosminový a čtyřčtvrťový takt. To je v africké hudbě a nejen v ní obvyklé, ale já se to snažím dělat po svém. Ve skutečnosti si tedy ani neuvědomuji, že bych používal složité rytmy, ale lidé mi to často říkají. Možná je to tím, že jsou pro mne důležité silné melodie, a pod nimi se složitý rytmus trochu schová.