Družina

8. prosince 2004 World music, Recenze Autor: Milan Tesař

Na počátku byla skupina Jej družina a její stejnojmenné album z roku 2001. Šlo o zajímavý příslib slovenské folkrockové scény, o album, na kterém se folklórní tradice snoubila s poctivým bigbítem i s moderními tanečními rytmy. Jenže uvnitř kapely později došlo k jistému názorovému pnutí, což vedlo k rozpadu na dvě ambiciózní frakce. Skuipna pod vedením baskytaristy Atyho Béreše dává přednost hutnějšímu rockovému zvuku. Výchozím materiálem jsou však i u Družiny (jak si tato formace nyní říká) slovenské lidové písně.

Rok vydání: 2004
Vydavatel: Barrandov Records
Žánr: rock/world music
Celkový čas: 45:54

Na počátku byla skupina Jej družina a její stejnojmenné album z roku 2001. Šlo o zajímavý příslib slovenské folkrockové scény, o album, na kterém se folklórní tradice snoubila s poctivým bigbítem i s moderními tanečními rytmy. Jenže uvnitř kapely později došlo k jistému názorovému pnutí, což vedlo k rozpadu na dvě ambiciózní frakce, které nyní působí odděleně. Zatímco zpěvačka a kapelnice Jej družiny Zuzana Mojžišová směřuje k většimu hledačství a k experimentování (viz její album Zuzana Mojžišová a jej družina z roku 2002 a ještě výrazněji její nejnovější počin Zuzana Mojžišová), druhá "větev" pod vedením baskytaristy Atyho Béreše dává přednost hutnějšímu rockovému zvuku. Výchozím materiálem jsou však i u Družiny (jak si tato formace říká) slovenské lidové písně.

Družina vydala své první (eponymní) album u české firmy Barrandov Records a na zadní straně CD čteme "Made in EU". Bez nadsázky se tedy můžeme domnívat, že kapela nabízí slovenské lidové písně ve svěžích moderních úpravách jako vývozní artikl. Proč ne? Šance zde určitě je.

Z původní Jej družiny zůstali v Družině vedle Béreše bubeník Boris Brna a vokalistka Míťa Almášiová. Výraznou posilu kapela našla ve zpěvačce Daně Ferienčíkové, nepostradatelným členem je "píšťalkář a fujarista" Janko Šimiak, stejně jako kytarista Matvej Sabov nebo houslista Miro Baloga (ten exceluje zejména v písni Fšeci ľuďja na mňa vravja). V bookletu alba čteme: "Družina je z popem, rockem i jazzem ošlehaných muzikantů vytvořenou sestavou fanoušků lidové hudby bez fundamentalisticých klapek na očích." Tato trošku kostrbatá věta snad vyjadřuje, že se pánové a dámy při práci s folklórním materiálem nezaleknou žádného postupu. Částečně je to pravda. Některé skladby jsou opravdu hodně rázně rockové (Ožran), jiné stojí sice na tradičnějších nástrojích (flétničky apod.), avšak "spodek" zůstává hutný (Počkaj boháču, Mračí sa mračí). Vyloženě folkrocková Trnki, trnki je spíše výjimkou, avšak na druhou stranu stejně výjimečná je i Ej husári s náběhy k psychedelické hudbě.

Ve většině písní dává Družina přednost hitovosti na úkor experimentu. Když si poslechnete třeba Oj leto, leto, napadne vás možná srovnání s vyškovským Koňabojem. I zde jsou prostě lidové písničky oblečeny do "rockové košilky". I zde stojí v popředí zpěvačka s výrazným (a pěkným) hlasem, i zde nastupuje po odzpívaném refrénu sólo na elektrickou kytaru.

Specialitou alba Družiny jsou závěrečné bonusy. Mezi nimi zaujmou především taneční remixy dvou skladeb. Zatímco Mračí se mračí zní i v taneční úpravě vělmi zajímavě, remix Trnki, trnki je dost tuctový (a "tuc-tuc-tový"). Poslední dvojskladba Kot som ja maua bivaua/Pada dišť je zajímavý zklidňující bonbónek na úplný závěr.

Družina zní z alba jako kapela plná energie, jako parta výborných muzikantů se skvělou zpěvačkou. Dokážu si představit, že její písně musí mít velký úspěch na velkých letních festivalech. I z desky se Sabovovy a Bérešovy úpravy lidových písní moc dobře poslouchají. Jen je třeba podotknout, že se jedná o úpravy víc rockové a popové než třeba jazzové nebo jinak experimentální. Prostě žádná alternativa, žádný jazz, ale předešvím poctivý bigbít.