D.N.A.: Na úsvitu (recenze CD)

Dvě hudební skupiny používají v Brně zkratku DNA. Aby se rozlišily, rozšířila si starší z nich (vznikla mimochodem přesně před dvaceti lety), ta, která zpívá výhradně a cappella, název na DNA – Dej Nám Akord. Mladší pro změnu používá tečky za písmeny (D.N.A.) a zpravidla ke svému názvu přidává domicil Brno, hraje folk a na svém kontě má dvě vítězství v celostátní „dětské“ soutěži Brána, tři Divácké Porty, jednu Portu interpretační a obě hlavní ceny (diváků a odborné poroty) z Mohelnického dostavníku – to vše postupně nasbírala v letech 2007—13. Sestavu tvoří čtyři mladé ženy, s výjimkou učitelky Lenky Ručkové (především rytmické nástroje) narozené kolem roku 1990. Houslistka Patricie Theimerová aktuálně studuje hru na housle na JAMU a v klasické hře slavila výrazné úspěchy v Rakousku v soutěži Prima la Musica. Baskytaristka Barbora Lidmilová je budoucí učitelka, flétnistka Tereza Šperková, také studentka, získala nejvyšší ocenění Národní soutěže ZUŠ ČR jako členka komorního souboru. A benjamínek kapely Vítek Dvořáček (* 1995) na sebe před lety upozornil jako excelentní kytarista už v nejmladší kategorii soutěže Brána, je držitelem několika ocenění z národních i mezinárodních soutěží klasické kytary a v současné době studuje na brněnské konzervatoři. D.N.A. tedy nejsou žádní amatéři od táboráku, ale řemeslně silně nadprůměrní hudebníci. Jejich debutové album Na úsvitu lze tedy brát jako zajímavou ukázku toho, jak může znít mainstreamový folk v podání klasických muzikantů.

D.N.A. vycházejí z akustického folku postaveného na silné vokální složce (včetně vícehlasů). I nástrojové obsazení je naprosto obvyklé – akustickou kytaru, basu a jemnou rytmiku doplňují dva melodické nástroje – flétna a housle. To, čím se skupina od většiny akustické folkové scény odlišuje, se však skrývá v drobných detailech. Nejde jen o sóla jednotlivých nástrojů (například v písni Tvá), ale především o mistrně zvládnutou techniku, kterou kapela dokládá instrumentálními skladbami. Vždyť fakt, že deska začíná instrumentálkou (Na úsvitu),není ve folkové hudbě příliš obvyklý. Právě ve skladbách beze slov se tedy D.N.A. folkovému žánru vzdaluje nejvíc – směrem ke klasické hudbě nebo k world music (viz z několika zdrojů poskládanou Irskou, mj. s využitím tradičního irského jigu Morrison’s). Mezi písněmi najdeme jak momenty velmi zajímavé (skvěle zaranžovaný Požár s důrazem na nevšední rytmus kytary a perkusí a s pěknými vstupy houslí i flétny), tak písně zaměnitelné. Ostatně i Lachtani, zlehka zahraná a zazpívaná táboráková hitovka, nestaví na odiv virtuozitu a vystačí si se základním folkovým výrazivem včetně trochu odbytého frázování v závěru refrénu („z bílých prostěRAdel eDEnu kraj“).

Zatímco hudebně má kapela na čem stavět, texty z portovního mainstreamu nijak zásadně nevybočují. Vítek Dvořáček, autor většiny písní, má jako textař smysl pro slogan („Možná, že se vrátím, možná taky ne“), dokáže napsat píseň se složitější strukturou (Za oponou), daří se mu psát tak, aby slova dobře zněla („pak slunce ztratí cíl“). Chválím i to, že vedle obligátních milostných témat (Lucie) se pokouší o závažnější náměty. Nicméně právě píseň Dar, možná nejvážnější ze všech, vyznívá bohužel příliš popisně a explicitně. Za dramaturgickou chybu pokládám zařazení písní Ani ň a Čas bezprostředně po sobě. V obou totiž autor na začátku načrtne schéma, které v každé další sloce opakuje. Oba texty tak připomínají spíše básnické etudy než plnohodnotnou tvorbu. Určitá nevyzrálost se pak odráží v textu Zápisníku zašlých lásek (jednoho z největších hitů skupiny). Zajímavé téma zde totiž kazí šroubovaná slovní spojení („milenců, co dávno spí s jinou“).

Navzdory těmto drobným výtkám má D.N.A. slibně nakročeno. Interpretační složku zvládá na výbornou, a i když vnímám jisté rezervy v textech a ve stylové originalitě, ve svém žánru a prostředí (tedy v akustickém folku, který se prezentuje na Portě) dnes skutečně patří k tomu výrazně nejlepšímu. Albem Na úsvitu navíc D.N.A. dokázala, že už dávno není dětskou kapelou. Do budoucna tedy budu zvědavý, kterým směrem se její tvorba bude vyvíjet. Bude klást větší důraz na „keltskou notu“? Zkusí vplout do alternativnějších vod? Nebo bude „pouze“ vybrušovat svůj současný styl? Všechno jsou to legitimní cesty. Nezbývá než doufat, že vedle úspěchů v klasické hudbě bude mladé dámy i Vítka nadále bavit i folk.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2014
Žánr: folk
Celkový čas: 44:10

www.dna-brno.cz

(Článek vznikl pro server Brno – město hudby)