Christian Pliefke: Vydávám hudbu, kterou bych si sám koupil

Pořad v souvislostech
Rozhovor s německým vydavatelem Christianem Pliefkem
Budeme vysílat
S Michalem Prokopem o albu Ostraka
World Music Charts Europe – červen 2025
Rozhovor s indickým houslistou L. Shankarem
Vysílali jsme
Koncert skupiny Passage ze studia Proglasu
S úsměvy Donkichotů – živě z Koncertního studia
Se skupinou Ladě o albu Děti
Audioarchiv
V žebříčku nejlepších hudebních vydavatelství, který sestavuje světový hudební veletrh WOMEX, se už několik let v první pětce drží dvojice společností Nordic Notes a CPL-Music, které založil a vede Christian Pliefke z Německa. Původně fanoušek metalu a tvrdého rocku se postupně přeorientoval na folk a world music a dnes vydává kvalitní nahrávky interpretů ze severu Evropy, z Pobaltí, Balkánu a dalších oblastí. Vybírá hudbu, která ho osobně osloví a vyvolá v něm emoce. Dbá na kvalitu hudby a její příběh, nikoliv na komerční potenciál. Vedle hudebních alb vydává také časopis Folk Galore. O tom všem s ním budeme hovořit v pořadu Jak se vám líbí. Premiéra 10. ledna 2025 v 19.15.
Rozhovor s německým vydavatelem Christianem Pliefkem
Jak se z vás jako posluchače metalu stal vydavatel folku a world music?
To je dobrá otázka. Vlastně přesně nevím. Když jsem v roce 1992 zakládal se svým společníkem label TUG Records, vydávali jsme hlavně punk rock a rockovou hudbu z mého rodného Norimberku, ale také něco z finského punk rocku. Pak jsme objevili kapelu Eläkeläiset, která se věnovala finskému hudebnímu stylu humppa, začali jsme se více nořit do finské kultury a poslouchat i tradiční finskou hudbu. To ve mně něco změnilo. Otevřel jsem se lidové hudbě z Finska a následně i dalším žánrům. Najednou jsem změnil pohled na to, co chci vydávat a poslouchat. Práce s tradiční hudbou a world music mě začala opravdu naplňovat. Je to nesmírně obohacující a zajímavé – učit se o různých kulturách a pracovat s nimi.
Jak vznikla vaše jednotlivá vydavatelství?
Nordic Notes byl první label, který jsem vedl sám. V roce 1992 jsem začínal s punk rockem, ale v roce 2005 jsem se rozhodl jít vlastní cestou, opustil jsem TUG Records a Humppa Records a založil Nordic Notes. Zjistil jsem, že skandinávská hudba je fantastická a krásná, ale kolem je i spousta další zajímavé hudby. V roce 2008 jsem pak založil Beste Unterhaltung, což znamená Nejlepší zábava. Toto vydavatelství se zaměřuje na německé interprety. Brzy mi ale došlo, že hudba není jen německá nebo skandinávská. Existuje mnoho dalších žánrů a stylů, se kterými mě baví pracovat. Tak vzniklo CPL. Název byl jednoduchý – moje vlastní iniciály. A začal jsem se věnovat jiným druhům world music. Od začátku to nebylo myšleno jako vtip, ale spíš jako takový menší koníček. Postupem času se ale ukázalo, že právě CPL je z mých tří labelů nejúspěšnější, s nejvyššími prodeji a výbornými interprety.
Podle čeho se rozhodujete, co vydáte?
Hudba ve mně musí vyvolat mrazení. Když něco poslouchám, musí mi to něco dát. Něco výjimečného. Příběh té hudby nebo její atmosféra musí být pro mě nějak zvláštní, musí mě zaujmout. Nikdy nepřemýšlím nad tím, jestli se to bude dobře prodávat, nebo ne – na tom mi nezáleží. To pro mě není hlavní. Můj hlavní cíl je spíš najít způsob, jak tu hudbu dostat k těm správným lidem, třeba k zástupcům médií, jako jste třeba vy. Jde o to, jestli se jim líbí a jestli ji budou hrát a šířit dál. To je pro mě klíčové. Vydávám hudbu, která mě osobně oslovuje, kterou bych si sám koupil. A když se líbí i ostatním, jsem nadšený. Zdá se, že to někdy funguje, protože lidé milují stejnou hudbu, kterou miluji já.
Jsou vůbec v dnešní době vydavatelství ještě potřeba?
I v našem oboru je naprosto zásadní vytváření kontaktů. Když si někdo vydá nahrávku vlastním nákladem, tato alba pak často nejsou dostupná. Mnoho umělců si stěžuje, že v jejich okolí nejsou žádné obchody s deskami, nikdo nekupuje CD nebo vinyl. Ale to není pravda. Pro německý trh, tedy trh německy mluvících zemí, a také pro britský trh platí, že pokud nemáte fyzický nosič nebo distribuční síť, není snadné dostat svou hudbu například na BBC nebo do veřejnoprávních rádií v Německu. Fyzická kopie je zkrátka nutná. Pokud jde o německy mluvící oblast a svět world music, vydávat pouze singly nemá příliš smysl. Média je nehrají, nikdo o nich nepíše recenze. Chápu umělce, kteří si myslí, že všechno zvládnou sami – že si vše nahrají a vydají digitálně bez pomoci labelu. Po jednom nebo dvou vydaných albech ale často přijdou za mnou a říkají: „Můžeme spolupracovat? Nikam jsme se neposunuli.“ Umělci potřebují lidi, kteří mají kontakty a zvládnou propagaci. Právě to je hlavní důvod, proč většina hudebníků nakonec potřebuje vydavatele. Samozřejmě mohou zkusit vše zvládnout sami, ale často narazí na problémy. A popravdě, jsem rád, když na tyto problémy narazí – ukazuje to důležitost naší práce.
Jak důležité jsou pro vás booklety alb?
Jsou pro mne velmi důležité. Chci si číst texty písní a doufám, že pokud je to například česká kapela, bude v bookletu překlad textů. Rád se také dozvím, kdo za albem stojí – kdo je produkoval, kde bylo nahráno a podobné informace. To je pro mě velmi, velmi důležité. Samozřejmě si to můžu přečíst i na streamovacích [strímovacích] platformách, ale mám rád, když to mám fyzicky v ruce. Když si pustím hudbu, například v neděli odpoledne, sednu si do obýváku s kávou nebo čajem, pustím si album na CD nebo vinylu a při tom si čtu booklet. To je pro mě ten nejlepší zážitek.